Obchod byl opravdu hned naproti, takže jsem se ani nestihla ozvat, že mi je zima.
Jen co jsme vešly do obchodu, obě jsme se zadívaly stejným směrem. V tu chvíli jsme obě věděly, co budeme mít k večeři. Borůvkové knedlíky. To je dneska den. K snídani palačinky a k večeři borůvkové knedlíky. Ale komu by to vadilo. Koupily jsme dvě balení a vyrazily domů. Doma jsme se ihned vrhly do vaření.
Knedlíky byly hned, a dokonce sme ani nepodpálily kuchyň. Večeři jsme do sebe nacházely a otevřely jsme si brambůrky. ,,Tak na co se koukneme?" zeptala jsem se Helen. ,,No asi na něco při čem se dobře usíná, jsem hrozně unavená, ale u normálního filmu neusnu." Tak jsme vybraly ideální film na usínání. A opravdu splnil účel. Já jsem usnula po deseti minutách a Helen po dvaceti. A samozřejmě se mi zdálo zase o tom samém: černý kocour...blá...blá...blá......přiblížil se ke mně.......blá...blá.....blá a já se probudím.
,,Do hajzlu už ale." Zakleji a ani mi nedojde, že jsem probudila Helen.
,, Co je tyjo zase ! Dyť je sobota, tak co vrabčíš." Abych vám to vysvétlila, vrabčíš, jsme vymysleli jednoho krásného rána na táboře, kde pořád ráno pořvávali: ranní ptáče, dál doskáče. Ani nevím přoč zrovna vrabec, ale začali jsme říkat, že kdo brzo vstává, vrabčí.
,,Promiň, zase se mi zdál stejný sen jako včera a předvčírem a tak." Omluvím se Helen a jdu si uvařit čaj.
********
,,Tak čau Helen."
,,Čauko Suz, v pondělí." Rozloučíme se a já jdu domů. Mamka odjela a taťka se ještě nevrátil a oba se vrátí asi za čtrnáct dní. Takže si domů hodím jenom věci a jdu se projít.
********
Jak se tak procházím, potkám toho černého kocoura ze snů. Lísá se ke mně, a tak si ho pohladím. Chvíli mě sleduje, a pak uteče do křoví. Tak jsem běžela za ním. Tak se ke mně za se lísal. A pak jsem viděla už jenom bílo a cítila jsem bolest na dlani. A po chvíli jsem cítila jak mi něco proudí tělem, ale víc si už z toho dne nepamatuji.
