,,Tobě to nedošlo? Kdo by to sem asi přinesl. No přece Béďa." Trochu ve mě hrklo. ,, Ale já měla Béďu za nejlepšího přítele, jako kamaráda." Helen v mých očích viděla zmatek a ihned přiskočila a objala mě. ,,Super holky, tak za chvíli začíná hodina pojďme do třídy." zavelela Helen a já si oddechla, že holky konečně odešly. ,, Hlavně se mu dneska nevyhýbej, dopadlo by to špatně. Spíš naopak si s ním o tom všem promluv. Jestli chceš po škole tě doprovodím až k němu, ale radši si to vyřiďte mezi čtyřma očima. ,,No tak dobře no, ale už pojďme." řekla jsem a vydaly jsme se vstříc třídě.
První hodinu jsme měli češtinu, kde jsem myslela, že usnu. A druhou hodinu matiku, kde na nás hned když vcházela hodila papíry s přepadovkou a samozřejmě já dostala za tři a Helen za dva. Třetí hodina byla oddechová, protože jsme měli film, kvůli tomu, že učitelka chyběla. Čtvrtou a pátou jsme měli přírodopis a já přednášela svůj referát. Díky bohu jsem dostala za jedna. A učitelka mě pochválila za podrobnost. Šestou hodinu jsme měli fyziku, ten nejhorší předmět na světě, proto jsme taky usnula úplně a pro mé štěstí mě učitelka načapala a dala mi pětku za práci v hodině. BABA.
Po obědě mě Helen doprovodila k Béďovi a já se konečně probudila ze školní nudy. Hned jak jsem se přiblížila, začal jsem se tak divně usmívat. ,,A-hoj Béďo." vykoktala jsem ze sebe ,, Ahoj Suzanko." Fuj jak mi to říká. ,, Hele Béďo, asi bychom si o tom měli promluvit." ,,Jo jasně." Naštěstí neměl potřebu to nějak více rozebírat. ,,Jsem ráda že se ti líbím, ale já myslela, že jsme jenom kamarádi. Promiň, ale vždycky jsem tě měla za nejlepšího přítele, takže z toho nic nebude. Promiň. Ale i tak jsem ráda, že jsi mi to řekl." Uf, tak jsem to ze sebe dostala. ,,Jo, fajn to nevadí, díky za upřímnost a tak." Hned jak to řekl, tak smutně odešel. Chtěla jsem jít za ním, ale Helen mě zadržela. ,,Hej, tys celou dobu stála za rohem ?" na oko jsem se urazila, ale hned v zápětí jsem se spolu s Helen rozesmála. ,,Tak to jdem někam zajíst né, třeba do cukrárny?" zeptala se Helen a ihned jsme vyrazili. Po cestě jsem zase zahlédla něco známého, ale nechala jsem to být. Obě jsme se těšili na dort a horkou čokoládu, ale měli zavřeno. ,,Do hajzlu." zakleli jsme obě naráz. ,,No tak nic, tak jdeme ke mě rovnou." řekla Helen a já se vydala za ní.
,,Ahoj mami." řekla Helen ,, Ahoj Petro" pozdravila jsem i já ,,Ahoj holky." pozdravila nás mamka Helen, tedy Petra. ,,mami, co budeme mít k večeři?" ,,Nevím, jdu na schůzi a vrátím se až v noci, něco si uvařte." ,,Dobře, tak ahoj." ,,Ahoj Petro." ,, Ahojky holky, zítra"
,,No super, tak co si uvaříme?" ,,Podle toho, co tu máte." řekla jsem ,, No tak to asi budem muset jít na nákup, ale obchod je naštěstí hned naproti." řekla Helen a šla si pro bundu. Tak jsem se zvedla a následovala ji.
