Jakmile jsem přicházela k sobě, veškerá bolest ustupovala. Cítila jsem se jak po kalbě a po pořádný opici. Sebrala jsem všechny síly v těle a šla domů. Doma jsem se osprchovala a při tom jsem si všimla, že mám na ruce veliký kousanec. ,,To je určitě od toho kocoura. Sad to nezačne hnisat." Rána vypadá jako že je v pohodě, tak jsem to nechám být a jdu si lehnout.
Hned jak jsem se vzbudila, tak jsem se šla projít jen tak do lesa. Něco mě tam táhlo. Šla jsem hlouběji a hlouběji. Z ničeho nic mi do celého těla vlítla velikánská bolest a já se skácel k zemi. Hrozně mě bolely končetiny a po chvíli se přidal i trup a kostrč. Cítila jsem, jak mi chlupatí celé tělo a jak se zmenšuji, ale neměla jsem sílu se na sebe podívat. Po chvíli jsem cítila, jak se mi v těle pohybují kosti a z rukou a nohou mo rostou drápky. Poslední co jsem cítila byla kostrč, která se mi prodloužila. Pak jsem zase omdlel.
,,Pomoc!" Začnu křičet hned, jak spatřím své tělo. Vypadám jako kočka. Kdybych vypadala jako vlk, tak to bych znala z filmů, byl by ze mě vlkodlak a musela bych chránit smečku, Ale vypadám jak kočka. Postavím se na své tenké čtyři nohy a rozběhnu se. Běhat umím rychle a mrštně a umím být krásně potichá, jenom mám zem moc blízko u obličeje. Užívám si krásu okolí, když v tom to zase něco musí zkazit. Myslím si, že moje tělo požaduje nějaké živiny. Tak si tedy zkusím něco ulovit. Jak jsem to viděla v těch dokumentech o kočkovitých šelmách?! Jo, potichu se přibližuji blíž a blíž a hop. ,,sakra, blbej zajíc" zakleju nahlas. Asi si říkáte proč se nepřeměním do člověka a nejdu si něco koupit. Nojo, jenže ono to nejde. Já nevím jak se přeměnit.To je super. Přemýšlím nad tím asi tak deset minut, než moje ůžasné tělo zase něco ucítí. ,,No super, co to bude tentokrát" řeknu a nechávám se nést svým novým tělem za nějakou vůní. Najednou před sebou vidím lidskou postavu. ,,ne ty kočko jedna, toho člověka necháš na pokoji" řeknu vlastně sama sobě. I když se snažím jakkoliv vzpírat, tak běžím dál. Ten člověk si mě všimne až na poslední chvíli, a tak nestihne uhnout, když po něm skočím a zakousnu se do něj. Fuj krev, nesnáším krev. Hodně lidí jí má rádo, ale já bohužel mezi ně nepatřím. Pořád se snažím bojovat s tou kočkou v sobě, ale je silnější. Až po chvíli se pustím jeho těla. Bohužel už je to jedno, protože to ten člověk nepřežil. Cítím jak ta druhá půlka mě má chuť se zakousnout do toho člověka. Ale mě se naštěstí udělá tak blbě, že to i tu druhou půlku mě přinutí ho nechat být. Bohužel jsem při svém cestování lesem potkala i partu lidí a ty se spolu právě rozloučili, takže jsem mohla na jednoho z nich klidně zaútočit. Vím, že proti své vražedné polovině nic nezmůžu, a tak sní spolupracuji a útočím o to nebezpečněji. Člověk to zase samozřejmě nepřežije, a tak zase přemůžu své nutkání ho sežrat a jdu dál. Po chvíli vidím asi tak sedmnácti letého kluka. ,,Ne, kočko to neuděláš." Řeknu sama sobě, když my dojde co se uvnitř mě právě chystá. Ale zase se rozběhnu a skočím z docela velké dálky. Ale.....
