Ovládáni osudem

Kapitola čtvrtá

  „Platonická láska je doba mezi vzájemným představením a prvním polibkem."

- Neznámý autor

„Noro, můžeš mi říct, kde jsi celé ráno byla? Nejsi schopna chodit včas?" křičel na ní její šéf, pan Chao, a mrsknul o stůl papíry. „Volám ti, nezvedáš to. To nevíš, že je dneska uzávěrka?!" Propichoval ji svým černým pohledem a bylo na něm znát, že hněv s ním cloumá, protože ruce zatínal v pěst. Pracovala s ním pár měsíců, ale nic o něm nevěděla. Nikdy s ní neprobíral nic osobního, vždy byl křečovitě profesionální. Přestože mu bylo něco kolem čtyřiceti, tudíž byl mužem v nejlepším věku, nepodíval se na ni jako na ženu, pouze jako na pracovní sílu.

Nora se nadechovala pro odpověď, ale pan Chao pokračoval. „S tímhle tempem budeš brzy bez práce a ani ti nepomůže, že mrkáš po Hundsbergerovi nebo jemu podobném."

„Tohle si teda, pane Chao, vyprošuji," rozohnila se Nora. „To, že jsem dnes ráno měla migrénu, nemá nic společného s tím, že znám Michaela."

„Kecy!" vykřikl a naštvaně se na ní podíval skrz brýle. „Kde je hotová křížovka a sloupek s počasím? Já už odmítám poslouchat od kolegů, že jsem špatný manažer, když neumím motivovat své pracovníky k dodržování termínů."

„Já jsem ji nestihla...," začala, ale skočil jí do řeči.

„Tak nestihla. Já už toho mám dost – jsi propuštěna!" vykřikl a sáhl po telefonu. „Teď zavolám na personální, aby připravili veškeré dokumenty k tvému vyhození." Nebyla to pouhá výhrůžka, okamžitě sáhnul po telefonu.

„Fajn, jak chcete. Jsem zvědavá, kdo tyhle blbosti bude dělat," pokrčila rameny a otočila se k odchodu. V hloubi duše věděla, že si nemůže dovolit ztratit práci. Její studentská půjčka sotva stačila pokrýt výlohy na školu, nikdo už neřešil z čeho bude žít. Věděla ale, že když zachová klid, dostane vše co chce, jen musí přemýšlet.

Zhluboka se nadechla a rozhlédla se po chodbě, která nyní zela prázdnotou. Věděla, že přišla pozdě, ale nelitovala toho. Alespoň poznala Williama Sanderse, což se jí může hodit.

„A co teď?" proběhlo ji hlavou, ale záchranný plán na sebe nenechal dlouho čekat.

Vydala se za Arthurem do nejvyššího patra budovy. Nevěděla, jestli je přítomen nebo jestli se vůbec k němu dostane, ale štěstí přeje odvážným, ne?

Arthur Montaue byl vlastníkem několika novin, ale bulvární časopis Stars in Sparks ho živil. New York Post, pro který pracovala, byl jen lokálním týdeníkem. Jejím snem, a také její peněženky, bylo dostat místo ve Starsech.

S Arthurem se znala díky Michaelovi, byli spolužáci ze střední a párkrát se setkali v klubu, kam chodila po závodech oslavovat Michaelovu výhru. Am, jak se mu říkalo, byl mladý zrzoun s rošťáckým úsměvem s dolíčky, ale kráse Michaela se nemohl vyrovnat.

Ne, nemilovala Michaela. Líbil se jí, byl sexy, uměl být zábavný a v posteli... Hotový bůh, ale nic k němu necítila. Milovala jen sama sebe. Michael znal spoustu lidí, ke kterým se chtěla dostat co nejblíže. Teď jen bylo komplikací to těhotenství, ale to se vyřeší.

Když se přiblížila k recepci, ozval se dutý hlas sekretářky, která ani nevzhlédla od papírů, když k ní promluvila.

„Co si přejete?"

„Řekněte Arthurovi, že je tu Nora," nakázala ji hlasem, ze kterého doslova kapala arogance.

Sekretářka se na ni podívala, ale hned se vrátila ke své práci. „Pan Montaue si nepřeje být nikým rušen."