Kocourek a já

Kocovina

Probudil jsem se a vstal z gauče. Chytl jsme se za hlavu. Hrozně mě bolela hlava a nic si ze včerejška nepamatuji. „Miko?" nic. „MIKO?" zařval jsem. Nic. Šel jsem prohledat barák. Nikde nebyl. Zbývala ložnice. Chtěl jsem otevřít, ale bylo zamčeno. „Miko jsi tam?" zeptal jsem se, ale všude bylo ticho.

Celé dvě hodiny jsem probrečel a pak jsem usul. Ráno když jsem se vzbudil jsem ho slyšel volat mé jméno. Mlčel jsem a po chvíli jsem začal potichu vzlykat. On se stále dobýval do ložnice. ,,Miko jestli jsi tam tak otevři." řekl. ,,Jdi pryč." hlesl. On čekal ještě chvíli a pak odešel. Já pomalu otevřel dveře a vylezl jsem z pokoje. S rudýma očima jsem si to namířil do kuchyně. Když mě spatřil tak mě chtěl obejmout, ale ja ho prudce odstrčil. ,,Co se děje zlato?" zeptal se mě. ,,Jo tak zlato. Včera jsem byl pro tebe levná nedostupná kurva, která by se nechala ojet od každýho, ale přitom to sní stojí za hovno a dneska jsem zlato? Jdi do prdele." řekl jsem mu se slzama na krajíčku.

„Miko co to povídáš? To by jsem ti nikdy neřekl." řekl jsem mu. „Co se včera stalo?" neodověděl. „Miko já... Jestli jsem ti něco hrozného udělál, tak mi to odpusť." proč já vždy všechno pokazím. „Miko, já se omlouvám." nemluvil se mnou. „Tak já odejdu." řekl jsem mu. Vzal si klíče a mikinu. „Opravdu se omlouvám." řekl jsem a odešel.

Odešel. To mě tady nechá samotného? Jen jsem chtěl, aby si uvědomil jak mi ublížil. Lehl jsem si na gauč a koukal jsem do blba. Asi po třech hodinách se vrátil, ale já sem si ho radši nevšímal. Nechci mu to usnadnit. To co mi včera řekl mě hodně ranilo, ale byl opilej třeba to tak vážně nemyslel. ,,Proč jsi mi to říkal Hikaru?" zeptal jsem se po té dlouhé době ticha.

„Co sem říkal??" nechápu. Nevím jak jsem mu ublížil. Nic si nepamatuji. „No říkal jsi mi že jsem levná nedostupná děvka." cože to že jsem mu řekl? To není možný. „No abych řekl pravdu, tak si ze včerejška nic nepamatuju. Ale tohle bych ti nikdy neřekl. A kdyžtak se omlouvám." řekl jsem mu pravdu. Už nikdy nebudu pít. „Ty jsi kokot Hikaru." „Já vím." řekl jsem.

,,Já nevím jak ti odpustit." řekl jsem mu. Miluju ho. Mohu mu to odpustit. Pomalu jsem přišel k němu. Roz brečel jsem se a pořádně ho objal. ,,Už mi to nikdy neříkej. Probrečel jsem kvůli tomu hodiny." řekl jsem uplakaně.

„Neboj se, už ti to nikdy neřeknu, to slibuji." řekl jsem mu a jemně ho políbil na rty. Spolupracoval. Přál jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, ale musela, protože někdo zazvonil. „Chvilku počkej, půjdu otevřít." zvedl jsem se a šel ke dveřím. Otevřel jsem dveře a tam stal Ryuzaki. „Co tu chceš!?" „No co asi Hikaru." řekl a olizl si rty. Další blbec. Je něco jako Nat. Vzal mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Pomalu se přibližoval k mému obličeji. Nahodil jsem kamenný obličej. „Zapomeň." řekl jsem a odtáhl se.

Přišel jsem ke dveřím a uviděl tam jeho. ,,Co tu chceš Ryuzaki?" zeptal jsem se a objal Hikara kolem pasu. Polibil jsem ho a vyplázl na Ryuzakiho jazyk. On se nasral a odešel.

Mikova reakce mě překvapila. „Copak, žarlíš?" zeptal jsem se s úsměvem. „Ne nežárlim." řekl s nafouknutimi tvářičkami. Pohladil jsem ho po vlasech. Vzal jsem ho do náruče a odnesl do kuchyně. Posadil na linku a začal ho líbat. Začal mi zvonit mobil. Naštvaně jsem ho vzal a kouknul na displej. Byl to brácha. Vzal jsem to.