Kocourek a já

Proč sem furt chodíš!?

Když jsem se probral, tak Mika tady nebyl. Slyšel jsem křik. Rychle jsem vyletěl z postele a rozeběhl se do obýváku. Vyděl jsem Nata jak škrtí Miku. ,,Nech ho být." Nat pustil Miku a šel ke mě. „Hikaru rád tě zase vidím." Řekl a obejmul mě. Já ho hrubě odstrčil. „Co tu zase chceš." řekl jsem klidným hlasem. „Odpověď znáš." „Vypadni. Prostě běž pryč a už se nevracej." „Půjdu pryč jedině s tebou." „Zapomeň." řekl jsem a vyrazil ho z baráku. ,,Miko jsi v pořádku??" zeptal jsem se ho a čekal na odpověď.

,,A-ano." řekl jsem mu. Bez dalších slov jsem se vydal k hlavním dveřím. ,,Bude lepší když odejdu." oznámil jsem mu, vzal jsem za kliku, ale on mě chytl za ruku a zabránil mi v tom. ,,Co to děláš?" Zeptal jsem se ho, ale on mě místo odpovědi objal kolem pasu a já se jen soustředil na jeho dech a na to jak se přibližuje.

Když vstal a šel k hlavním dveřím, tak ve mě málem hrklo. Vzal kliku do ruky a pomalu otevíral dveře. Rychle jsem šel za ním a chytnul ho za ruku. Nesmí odejít. Zeptal se co dělám, ale já nebyl schopen odpovědět. Tak místo toho jsem ho jen obejmul okolo pasu. „Nesmíš odejít." řekl jsem hodně neslyšně.

Řekl mi to jen pár milimetrů od mejch rtů. ,,Nechyběl bych ti." řekl jsem mu smutně. Sklopil jsem pohled a přál jsem si, aby to udělal. Tak moc jsem si to přál. Po chvíli pozvedl mojí bradu a já čekal a doufal.

Řekl že by mi nechyběl, ale to se šeredně milí. Pozvedl jsem mu bradu. Chvíli jsem nic nedělal, ale pak jsem ho jemně ale zároveň dravě políbil. Začal spoluprácovat. Už mi dochází vzduch, tak jsem se odtáhl. „Chyběl by jsi mi. Je mi jednou jak se ten idiot o mě bude snažit, ale ty mě nesmíš opustit.

,,D-dobře." řekl jsem mu. Políbil jsem ho a on mě natiskl na zeď a dravě si bral mé rty. Já si na oplátku bral ty jeho. Byly sladké a jemné. Naznačil mi, abych pootevřel pusu. Já tak učinil a on mi do ní vnikl jazykem. Když jsme se odtáhli tak jsme se začali pozorovat.

Když jsme se líbali. Tak měl krásně hebké a sladké rty. Potom jsme se odtáhly a chvilku jsme se pozorovali. Vzal jsem ho jako princeznu a šel s ním do ložnice. Položil jsem ho na postel. Začal jsem ho vášnivě líbat. „Jestli nechceš, tak nebudem spěchat." čekal jsem na odpověď.

,,Promiň, ale asi nejsem připraven." řekl jsem mu smutně. Je mi jasné, že jsem ho zklamal. Pohlédl jsem na něj a on mě políbil. ,,To nic." řekl a opět mě políbil. ,,Miluju tě." šeptl do polibku. ,,Já tebe taky." odpověděl jsem. Najednou se zase objevil Nate.

„Co tady zase chceš!?" vykřikl jsem, ale on to ignoroval. Přišel k posteli a Miku odhodil. „Ty hajzle." řekl jsem, zvedl jsem se abych mu mohl dát pěstí, ale on byl rychlejší.
Povalil mě na postel a chytnul mi ruce. „Notak Hikaru. Už jsem ti řekl, že bez tebe nikam nejdu." „ Ale jdeš, už jsem ti to řekl." „Hikaru lásko víš, že jsem jediný kdo tě může mít." řekl a začal mi sahat pod tričko.

,,Nech ho už být!" zařval jsem. Nevím proč, ale cítil jsem v sobě odvahu. Čapl jsem ho a kopl mezi nohy. On se zvedl, vytáhl a rozběhl se proti mě. Na poslední chvíli jsem uhnul, ale i tak mě řízl. ,,Vypadni ty zmrde." Dal jsem mu pěstí a skopal do kuličky. On utekl a já se svalil k zemi. Bylo to sice jen škrábnutí, ale i tak to moc bolelo.

Nat zdrhnul. Rychle jsem vystřelil a šel za Mikem. „Jsi v pořádku?" „ Jo jsem, je to jenom škrabnutí." řekl. Já šel rychle pro lékárničku. Vyndal jsem vše potřebné. Sundal jsem mu tričko. Prvně se divil, ale nic neříkal. Začal jsem ránu desinfikovat. Když byla zdesinfikovana, tak jsem mu začal obvazovat. Když byla o vázána tak septnul obvaz. „Tak hotovo." usmál jsem se.

Chytl jsem se za zraněné místo a pak jsem na něj pohlédl. ,,Děkuju." hlesl jsem. ,,Vážně bych měl radši odejít. Třeba by takovej nebyl kdybych tu nebyl." dodal jsem. Bylo by mu líp. Nat je na něj určitě takovej, protože jsem tu já a tak by bylo lepší kdybych odešel.

„Co to říkáš. Nat byl takový furt. Skoro vždy si na mě vybíjel náladu. A nechodí sem takhle kvůli tomu, že jsi tu, chová se tak, protože chce se mnou znova chodit. Byli jsme spolu 2 roky." usmál jsem se. Kdyby odešel můj život se znovu zboří. Pomalu jsem ho obejmul. Nechci, aby mi zmizel ze života.

Objetí jsem mu opětoval. ,,Hikaru? Co podnikneme? Je teprve odpoledne tak co takhle někam jit?" zeptal jsem se ho. On se zamyslel a já se zvedl. Oblékl jsem si čisté tričko a čekal až něco navrhne. Vyndal jsem si ještě čepici, abych zakryl své uši a nasadil si jí. Nechci, aby se mu smáli kvůli tomu, že chodí se zrůdou. On se zvedl a pohlédl na mě pohledem ty si idiot.

„Ty jsi pako. Pujč mi tu čepici." jen co mi ji dal tak jsem ji zahodil. „Hej to je moje čepice." „To nevadí. Půjdeš bez čepice." řekl jsem a on se na mě podíval obličejem ala bez té čepice nikam nejdu. Zakroutil hlavou že ne. Rozeběhnu se a skočím na něj začnu ho lechtat a on se začne smát.

,,Ne Hi-karu přest-aň." dostal jsem ze sebe mezi záchvaty smíchu. On, ale nepřestával. ,,Do-bře půjdu bez ní." dodal jsem a on přestal. Usmál jsem se a políbil ho. Zvedli jsme se a šli ven. ,,Kam půjdeme?" zeptal jsem se a chytl ho za ruku. Někteří dětska se nám smáli, teda spíš mě. Hikari se musel cítit strašně trapně.

Nechápal jsem proč se smějí. Naštvaně jsem se na ně kouknul. Parchanti nevychování. Rozhodl jsem si s ním udělat menší rande. Prvně ho vezmu do kavárny, potom do kina a nakonec na večeři. Chci s ním strávit čas. Je mi jedno jestli je několik nebo ne, hlavní je že mě má rád. ,,Hikaru kam jdeme?" „To ti neřeknu, ale neboj bude se ti tam líbit." řekl jsem a šli jsme. Nakonec jsme zastavili u kavárny a vstoupily.

,,Jeeee tady je to krásný." úplně jsem se rozzářil. Byl jsem jako malé dítě v zoo. On mě dovedl ke stolu, odšoupl mi židli a já se posadil. ,,Co si dáme Hikaru?" zeptal jsem se ho velice zvědavě. V životě jsem v kavárně nebyl takže se dá pochopit, že prostě nevím.

Když jsme vztoupily do kavárny tak měl v očích jiskřičky a na tváři úsměv. Dovedl jsem ho ke stolu a odšoupnul jsem mu židli jako správný gentleman. Když si sedl, tak jsem ji zase přišoupnul. Mika se zeptal co si dáme. „Cokoliv co budeš chtít." řekl jsem mu. Po chvilce nám slečna donesla lístky s pitím a různými zákusky. „Vyber si." řekl jsem s úsměvem.

,,Nikdy jsem nic z toho neměl. Nemohl by jsi mi objednat ty prosím?" zeptal jsem se ho. On přikyvoval a něco mi vybral. Chytil mojí ruku a začal mi jí hladit. Byl jsem šťastný. Nikdo mě nikdy neměl rád tak jako on. Miluju ho. Kdybych mohl tak ho sním.

,,Nikdy jsem nic z toho neměl. Nemohl by jsi mi objednat ty prosím?" „Ale jistě." Řekl jsem a chvíli jsme si povídali. Slečna potom přišla a chtěla vědět naší objednávku. „Jednu horkou čokoládu, jednou kafe a dvakrát čokoládoví dort se šlehačkou." řekl jsem a zase si povídal s Mikem. Po chvíli slečna přišla i s objednávkou.
Já dostal čokoládu a Hikaru kafe a nakonec i dort. Vzal jsem skleničku s horkou čokoládou na, které byla i šlehačka a napil jsem se. Následně jsem se pustil do dortu. ,,Mňam to bylo moc dobré. Chutnalo mi to." řekl jsem mu a věnoval mu roztomilý úsměv. On zaplatil a šli jsme.

Tak lidí doufám že se vám kapitola líbila u další kapitoli ahoooj.