Kocourek a já

Rvačka

Vstal jsem v 11 dopoledne a viděl jsem Hikara jak se chystá do práce a zesmutněl jsem ,,Promiň, že jsem nevstal dřív." řekl jsem mu smutně. Jediných pár hodin kdy tu ještě je a já spím. Sem blbec. Ve 2 odpoledne má být v práci a já si ho neužiju. Sklopil jsem uši a smutně jsem mňoukl.

„Nebuď smutný, je to jen pohovor. Ten trvá hodinu. Za hodinu budu doma. Ano?" řekl jsem mu a pohladil ho po tváři. Rychle jsem ho polibil a šel ke dveřím. „Miko vrátím se ve tři ano." řekl jsem mu a odešel. Šel jsem k autu a jel do firmy.

Pohovor a pro koho? On je majitel. Ach jo, že já vůl mu to nezatrhnul. No nic. Půjdu se najíst mám docela hlad. Řekl jsem si v duchu. Udělal jsem si zeletinovej salát s masem a sýrem. Nandal jsem si a celou porci jsem snědl. Pak jsem vzal z ledničky všechny smetany a na truc je snědl.

„Mami to snad nemůžeš myslet vážně, že ne!!” zařval jsem na ni. „Ano myslím Ryuzaki bude tvůj osobní sekretář.” řekla matka. To je ještě horší než se zdá být. „Ryuzaki pojď sem.” zařvala na něj.„Ano paní Aijimo.” řekl Ryuzaki tím jeho milým hlasem. „Ode dneška budeš tady s Hikarem  v jeho kanceláři, lépe řečeno budeš jeho sekretář.” řekla matka a Ryuzaki se zlověstně usmál.

Když se nevrátil tak mi bylo jasné, že tam musel zůstat. Řekl jsem si, že mu trochu zpříjemním den. Rozhodl jsem se tedy, že se za nim půjdu podívat. Oblékl jsem si nějaký šik oblečení, svojí čepici a vyrazil jsem. Čeká mě cesta přes celé město takže doufám, že to úspěšně zvládnu. Po asi hodině jsem došel k jeho firmě. Uviděl jsem tam Hikarovo auto a na tváři jsem měl radostný úsměv. Vešel jsem dovnitř. ,,Dobrý den. Jdu za panem Aijimem." řekl jsem paní na recepci. ,,A máte domluvenou schůzku?" ,,Ne nemám. Jsem Mika jeho přítel. Na to nepotřebuji schůzku." oznámil jsem a ona zvedla telefón. ,,Tak moment zavolám jeho sekretařce." řekla a já mu radši napsal zprávu. Jeho sekretářka mě určitě nezná.

„Ahhhh já to snad nikdy nedodělám.” řekl jsem si pro sebe. „Hikaru máš návštěvu.” „ Tak toho dotyčného přiveď sem.” řekl jsem a Ryuzaki odešel. Znova jsem začal papírovat. Začínám toho mít dost. Začal jsem podepisovat různé smlouvy. Přehraboval jsem papíry a začal je srovnávat. Nenávidím to tu. Já věděl že mám Mikase zavolat ať si tu firmu nechá. Agrrr mám toho dost.

Čekal jsem až recepční do telefotuje. ,,Tak jo Sekretář pana Aijima vás tu vyzvedne." řekla mi mile. ,,Dobře, děkuji." usmál jsem se a čekal na člověka, který mě dovede za mou láskou. ,,Ahoj Miko. Jdeš za Hikarem?" ten slizkej hlas bych poznal všude. Ryuzaki. ,,Co ty tu děláš?" ,,Jsem Hikarův sekretář." cože on?! To snad ne. ,,Tak pojď ať nečeká." řekl a já šel poslušně za ním. Nastoupili jsme do výtahu a jeli do nejvyššího patra. Najednoum mě, ale chytl pod krkem a natiskl na stěnu. ,,Hikaru bude můj ty nulo a já proto udělám cokoliv." řekl a ve chvíli kdy se otevřel výtah mě pustil a vedl mě dál za Hikaruem.

Tohle je blázinec. Jak tohle otec mohl dělat 20 let. Já jsem tady ani ne 3 hodiny a už toho mám dost. Někdo zaklepal. „Dále.” řekl jsem mile. „Hikaru vedu ti návštěvu.” řekl Ryuzaki. Byl to Mika. „Dobře můžeš jít Ryuzaki.” řekl jsem a on hned odešel. „Proč je Ryuzaki tvůj sekretář?” zeptal se Mika. „Nařídila to matka.” řekl jsem. „ A jsem rád že jsi se zastavil." řekl jsem s úsměvem. „Neboj se dodělám tyhle papíry a půjdeme domů ano?” řekl jsem stále s úsměvem. Mika šel ke mně a sedl si na můj klín. „Moc jsi mi chyběl.” řekl a políbil mě.