Nic není nemožné!!!

Část 2

Ráno jsem se vzbudila na hluk z mého telefonu, ano byl to budík. Vstala jsem a šla se osprchovat. Přišla jsem do pokoje kde jsem si vzala kalhoty a tričko se sovou. Šla jsem dolů abych Kitty udělala snídani, začala jsem mazat chleby a v tu chvíli někdo zazvnonil, šla jsem otevřít a stál tam Justin, opět. „Co tu zase chceš?" podíval se na mě a usmál se. „přijel jsem pro tebe." no to si snad dělá srandu. „Ale pro mě má přijet Daniel už takhle jezdí půl roku." chtěla jsem říct, že takhle jezdí od té doby co mi umřeli rodiče, ale on by si s toho dělal srandu. „Já vím, ale dneska můžete jet semnou ne? Vždyť se nic nestane." podívala jsem se na něj a jen kývla hlavou, nemá cenu se s ním hádat. „pojď dál, ale musíš vzít i moji sestru." vyzul si boty. „A to ji nemůžou do školy dovézt rodiče?" jen se na mě podíval a já cítila slzy ve svých očích. „Ne rodiče jsou... rodiče jsou už v práci, ráno ji doprovzím já..." trochu jsem se sekla, nerada totiž mluvím o svých rodičích, hlavně ne když je to teprve ani ne půl roku co zemřeli.

Kitty přišla do kuchyně a já ji dala snídani. „Ahoj co tu děláš?" zeptala se Justina. „Dneska vás odvážím do školy." usmál se na ni, Kitty je přikývla a šla snídat.

Došli jsme do třídy a sedli si z Justinem spolu „Máš docela príma sestru." řekl najednou, tak jsem se na něj podívala „Děkuju." zazvonilo a přišla naše učitelka. „Dobrý den, posaďte se." ani jsem se nestačila postavit a už řekla toto.

Zazvonilo na poslední hodinu a já byla ráda, protože zítra máme volno. Šla jsem pro Kitty a Justin nás zase odvezl domů, nechápu co se mu stalo.

Došli jsme do domu a šli jsme si sednout k televizi. U televize jsme seděli do večera, a pak šli spát.

Ráno jsem se vzbudila, protože někdo zvonil, tak jsem si oblékla župan a šla jsem otevřít. Stál tam Justin a v ruce držel čokoládu. „Co tu děláš, je volno ve škole." usmál se na mě. „Řekl jsem si jestli nechceš ty a Kitty semnou třeba na bazén." ani jsem nic nestihla říct a slyšela jsem jak někdo za mnou říká „Jo pujdeme na bazén, ségra prosím." podívala jsem se na oba dva a oba se usmívali od ucha k uchu. „Tak jo, Kitty jdi se nachystat a ty pojď dál." sedli jsme si ke stolu a dívali se na sebe. „S tebou si to vyřídím zítra ve škole." řekla jsem a šla do pokoje se nachystat.

Jedeme autem samozdřejmě Justinovým a posloucháme jen hudbu z rádia. Dojeli jsme k aquaparku a šli k recepci. Justin řekl něco té paní co tam seděla, a zaplatil, to mu budu muset pak dát, a šli jsme do šaten.

Šla jsem z Kitty už do toho areálu aquaparku a viděla jsem Justina, jak se na nás usmál a šel k nám. Šli jsme nejdřív do toho bazénu, kde Kitty dosáhne a tam jsme blbli.

Po asi hodině co jsme tam byli mi Kitty řekla, že už má hlad, taky aby ně když už je čas oběda. Šli jsme do restaurace, která je tady přímo v aquaparku pro ty co jsou u vody. Kitty si vybrala smažený sýr a hranolky a já salád. Justin si vzal řízek a brambor. Seděli jsme a jedli po chvíli mi řekla Kitty, že už půjde do vody. „Dobře ale jen tam kde tě uvidím." usmála jsem se na ni a ona odešla. Tady v té restauraci je prosklená celá zeď, takže jsem viděla Kitty jak si hraje ve vodě. „Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se Justin, jen jsem přikývla aby mluvil dál. „Co se stalo minulý rok, když jsi nechodila skoro vůbec do školy, jen někdy, a když tak jsi měla úplně nateklé oči z toho, že jsi celou noc nespala, ale brečela?" sakra on myslí určitě to období, kdy mi umřeli rodiče. Podívala jsem se na něj se slzami v očích. „Ale nic asi jsem měla špatné období." věděla jsem, že mi to neuvěřil. „To ti nevěřím, vždyť vždy když spolu mluvíme o tvých rodičích, tak máš slzy na krajíčku, tak mi prosím řekni co se děje." podíval se na mě a povzbudivě se usmál, rozhodla jsem se, že mu to řeknu. „Před půl rokem, jsem přišla ze školy a vyzvedla jsem i Kitty, rodiče chtěli, ať ji vyzvednu, tak jsme došli domů a nikdo nikde nebyl, řekla jsem si, že se ještě někde zdržely. Jenže jsem takhle čekala asi tak do půlnoci a pak zazvnonil zvonek, řekla jsem tak rodiče si zapomněli klíče, tak jsem šla otevřít a tam stáli dva policisté a řekli větu, kterou budu mít zarytou v srdci asi ještě hodně dlouho." už jsem se neudržela a začala brečet, podívala jsem se na Justina a on se na mě jen povzbudivě podíval. „řekli mi, že rodiče měli autonehodu, a ani jeden to nepřežil. Nechodila jsem do školy, abych se starala o Kitty, která na tom byla hodně blbě. Brala jsem prášky, abych byla silná, ale i tak jsem každý večer brečela místo toho abych spala." Podívala jsem se na něj. „To je mi líto, ale proč jsi to nikdy neřekla?" „Protože to neví nikdo, jen ředitel a holky s Danielem, ani učitelé to neví, a teď i ty." obejmul mě a já mu brečela do ramene. „Co se to tu děje?" slyšela jsem za sebou Kitty jen jsem se odtrhla od Justina a usmála se na ni. „Ale nic, jen jsme si tu povídali." řekla jsem „Půjdeme už domů?" zeptala se pro změnu Kitty. Podívala jsem se na Justina a on jen přikývl.

Dojeli jsme domů a já pozvala ještě Justina k nám. Sedli jsme si ke stolu a začali si povídat.

„Tak zítra ve škole?" zeptal se, protože už se obouval, že už půjde. „Jasně, že jo." řekla jsem a stála už u dveří odešel a já počkala, než odjede, až pak jsem zavřela dveře.