Nic není nemožné!!!

Část 8

máme ještě týden a pak už je soutěž. Zatím nám to jde spolu jako tanečnímu páru, ale jinak se teď skoro pořád hádáme. Nevím co se děje, ale vždycky když nacvičujeme, tak řeknu třeba, že jsem unavená a Justin se hned do mě pustí, jak kdybych řekla něco špatně. Já už to nezvládám. Přemýšlím už týden, že bych se s ním rozešla, protože to vypadá, že ho obtěžuje být semnou. Miluju ho, ale nevěřím, že je pravda, že on mě taky. Naposledy jsme spolu spali asi tak před dvouma týdnama. Teď sedím vedle Emily v lavici a čekám, až začne zvonit na hodinu. „Jess je všechno v pořádku?" zeptala se a měla starost v očích. Jen jsem kývla na souhlas a dál se dívala z okna kde zrovna pršelo. Zazvonilo a učitelka přišla do třídy. Já ji ani nezaregistrovala, dokud po mě nezačala řvát. „Slečno Brown, budete tak laskavá a postavíte se spolu s ostatníma svýma spolužákama?" jen jsem nad tím pokroutila hlavou a postavila se. Podívala jsem se okolo sebe a viděla jsem Justina jak se směje spolu s Ryanem. Sedli jsme si a já se dál dívala z okna na ty kapky, co stékali po oknech u nás ve třídě z venku. Pořád jsem musela přemýšlet nad tím, že bych se s Justinem rozešla. Nevím co mám dělat. Začali mi stékat slzy po tvářích. Nechala jsem je dopadat na lavici a nevšímala si okolního světa. „Slečno Brown odpovíte mi na mou otázku?" slyšela jsem učitelku, tak jsem se na ni podívala, trochu jsem si otřela slzy a řekla jsem. „Omlouvám se, ale nemohla by jste tu otázku zopakovat? Já vás nevnímala." učitelka byla z ničeho nic úplně červená jak kdyby měla okamžitě vybouchnout. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních. Podívala jsem se po třídě a podívala jsem se i na Justina, který si mě vůbec nevšímal. Docela mě to zabolelo a začali mi stékat slzy po tvářích úplně nanovo. „Dobře pojďte k tabuli, rovnou si vás vyzkouším na látku minulé hodiny." jen jsem protočila oči, otřela si trochu slzy a šla k tabuli. Stála jsem před tabulí bokem na třídu. „Tak se otočte na třídu čelem a řekněte nám příběh ze svého života." no ještě aby mi dala za úkol něco jiného, když teď máme sloh. Otočila jsem se na třídu a všimla jsem si, že Justin leží na lavici a nevšímá si mě. „Můj příběh z mého života. Nepamatuju si nic ze svého dětství, až na jednu věc z deváté třídy jestli nevadí." otočila jsem se z otázkou v očích na učitelku, ta jen přikývla na znamení toho, ať pokračuju. Otočila jsem se zpátky. „Stalo se to v druhé polovině roku v deváté třídě. Chodila jsem s jedním klukem, který byl opravdu moc hezký, měl sice velké ego, ale to má furt." zaregistrovala jsem na sobě pohled od Justina. „Toho kluka jsem měla opravdu moc ráda, nemůžu říct, že jsem ho milovala. Vždyť v deváté třídě to ani nemůžete vědět, co je láska a už vůbec ne když jste tu lásku, ještě ani nezažily. Byla jsem ve třídě a čekala jsem na to, až přijde do třídy ten kluk. Jakmile vešel, tak se na mě jen pohrdavě podíval a hned šel ke svým kamarádům. Docela dost mě to zamrzelo, protože jsme se spolu den před tím vyspali, což už bylo úplně normální, že v 15letech se vyspíte s někým. Myslela jsem, že byla pravda když mi říkal, že mě má strašně moc rád. Ale pravda to nebyla." už jsem to nevydržela a rozbrečela se úplně, ale nebyl to brekot, kde furt vzlikáte, ale ten kdy vám jen tečou slzy. „Nejhorší je to, že jsem si myslela, že už nikdy nebudu tak blbá a neudělám stejnou, neli ještě horší chybu, ale já jsem tu chybu udělal, úplně stejnou. Jenže teď vím, že jsem se opravdu do něj zamilovala, ale on, i když mi to říkal, mě asi nemiluje, takže se stalo úplně, ne ještě něco horšího než v deváté třídě a to to, že jsem mu řekla celou svoji minulost, já mu věřila a on teď dělá, že mě nezná. A připustila jsem i to, že si ho oblíbila moje sestra. Nikdy nebudu litovat víc." Celou dobu jsem se dívala na Justina, ten jen nechápavě koukal, byl asi zmatený? Vypadal tak. Nemohla jsem to vydržet a i přes to, že po mě něco řvala učitelka, jsem rychle utekla ze třídy. Chvíli jsem stála na chodbě, opřená o zeď a snažila jsem se to rozdýchat. Po chvíli jsem slyšela třísknutí dveří a tak jsem se podívala kdo to je. Justin se na mě celou dobu díval tak strašně nechápavě. „Jess já tě miluju, a neříkám to jen proto že chci vyhrát tu soutěž." už jsem se trochu uklidnila a tak jsem řekla to co jsem musela. Nechtěla jsem mu to říct, ale musela jsem. „Miluju tě Justine, ale takhle to dál nejde. Pořád se jen hádáme a nevydržíme ani jeden den bez hádek. Proto udělám něco, co nechci ale musím. Je mi to líto, ale je konec. Jediný co nás teď pojí je naše taneční soutěž, pak už se spolu něbudeme ani bavit." Nevydržela jsem to a brečela jsem pořád. „To nemůžeš. Jess já tě miluju. Nechci tě už zase stratit. Prosím nedělej to." už měl taky slzy v očích. Jen jsem šla blíž k němu chytla ho rukama za tváře a naposledy jsem ho políbila. „Miluju tě, na to nezapoměň." řekla jsem a šla zpátky do třídy. „Taky tě miluju." řekl si spíš pro sebe, ale já ho slyšela.