ZOE

•13•

Společněs Lucy a celým týmem jsme přešly na místo, kde se ráno konal nástup. Už tam stál Joe a čekal až se shromáždí všechny týmy, protože je celotáborová hra, kde se dozvíme, jak se náš tým jmenuje a pak budeme tvořit nějakou vlajku a jestli o ní něco ráno Joe říkal tak byla v té tři čtvrtině, ve které jsem zrovna neposlouchala a povídala si, ale vůbec mi to nevadí. Všechny týmy tam už byly. Joe zatleskat a tím na sebe upoutal pozornost. „Poslouchejte všichni" „týmů je 12" „v lese na 12-ti místech jsou rozmístěny papírky s čísly od 1 do 1000 a malý děti tam mají od 1-100, ale pozor nejsou tam všechny čísla jen nějaká vybraná" nadechl se a opět začal mluvit „vedoucí vás odvede kousek před místo, kde jsou papírky s čísly rozmístěny a řekne vám číslo" „vy máte za úkol najít všechny papírky a až se vrátíte do tábora najdete papírky s čísly, který dávají součet číslo, které vám řekl vedoucí v lese, součet se musí skládat alespoň z tří" „nemůže se stát, že by jste se potkaly s jiným týmem" „až to budete mít sejdeme se tady a já vám řeknu další pokyny" „tato hra je na rozvoj spolupráce a komunikace, ale taky je na čas" „ten tým, který bude první vědět jak se jmenuje má dnes za odměnu noční službu" dodal a zavolal k sobě vedoucí. Po asi 5-ti minutách se vydali vedoucí ke svým týmům k nám přišla samozřejmě Lucy a odvedla nás do lesa. Uslyšeli jsme hlasité písknutí a s ním nám Lucy řekla číslo. 630. Každý se rozdělil a někam běžel. Až na Megan, Beth a Jessicu ty se tam jen procházeli a dělali, že hledají. Divím se, že si nevzali podpatky. Já vyběhla směrem doleva a začala sbírat všechny papírky, které jsem uviděla a když už jsem tam žádný neviděla šla jsem dál, kde jsem zase nějaké našla. V ruce jsem držela asi 40-50 papírků a stále se posouvala směrem doprava, kdyby tam nějaký zůstal a já ho uviděla. Začala jsem couvat a do něčeho narazila. Spíše do někoho. Padala jsem k zemi, ale jeho silné ruce mě stačily chytit. Je to můj záchranář, i když teď může on za to, že jsem padala. Byl to Jason. Otočila jsem se na něj, abych zjistila, kdo to je a zachytila se za tričko. Cítila jsem jeho vypracovaný tělo a začala se červenat. Byla jsem oproti němu malá, ale ne moc. Koukl se na mě a já rychle pustila jeho tričko. Usmál se na mě a zeptal se kolik mám papírku, odpověděla jsem mu že něco okolo 40-ti až 50-ti. Usmál se chytl za ruku a běžel semnou zpět k Lucy „už jsem ji našel" oznámil Lucy a podíval se na mě s úsměvem. Protočila jsem očima a ucítila, jak na mě kouká a vadí mu, když jimi točím. Všechny papírky jsme spočítaly. Bylo jich 90. Lucy nám prozradila, že jsme našli všechny a mohli jsme se vydat k táboru. Došly jsme jako první, měla jsem radost. Začaly jsme hledat čísla, která by mohla dávat součet 630. Z mé hromádky, co jsem držela, jsme vybrali čísla 168,52 a 93 Jason a Cam z těch jejich hromádky vybrali 36,67 a 214. Postupem času přicházely ostatní týmy. Když už tu byli všichni Joe, začal vysvětlovat zbytek hry. „Všichni by, jste už měly mít součet" odmlčel se „teď každý tým dostane mapu, na které bude areál tábora a nějaká vyznačená místa" nadechl se „na těch místech se musíte zastavit a budete tam skládat jiný součet, ale výsledek musí být stále stejný, jako vám řekl vedoucí v lese a pomocí toho se dostanete k lístečku s názvem vašeho týmu" řekl a někam se odebral. Po chvíli přišel s papíry v ruce. Vedoucí se k němu vydali a on dal každému jeden papír. Asi mapa pomyslela jsem si. Když k nám Lucy dorazila mně do ruky vrazila papír. Ano mapa. Myslela jsem si to dobře. Vůbec jsem se v ní nevyznala. Dokud to nějak zvládnu nebo řeknu o pomoc Sarah. „Tak tady máte mapu" řekla a přešla ke mně. Zadívala se na mapu. Otočila mi jí. Měla jsem ji vzhůru nohama. Všichni se začali smát až na mě. Už to bylo lepší a aspoň trošku jsem se v ní orientovala. Všichni se zklidnili a Lucy začala dále vysvětlovat „na těchto tečkách se musíte zastavit,vždy tam někdo sedí, takže to poznáte, ale musíte jít popořadě a nepřeskakovat což znamená, že se budete muset třeba i vracet nazpátek. Jak si můžete všimnout body jsou označené čísly, takže to zvládnete. Já s vámi nesmím, počkám tu na vás a budu vám držet palce" upřímně se usmála a ukázala nám ruce, jak si drží palce. V tu dobu to vypadalo vtipně, a tak jsem se jen usmála. Papíry s čísly držel Jason. Joe pískl a všichni se rozeběhli k bodu, kde měli být jako první. My běžely ke kulturce, kde na nás čekal Philip, což byl jeden z vedoucích a u něj v týmu byla zrovna Chloe. Rychle jsme projeli papírky a vybrali čísla, která dávají výsledek 630. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou, když jsem uviděla, jak Sam už má celý příklad vyřešený. Ale ani já, Sarah, Jason, Cam, Dylan, Thomas a Jay jsme si nevedly špatně.Aspoň jsme se snažily na rozdíl od Amy, Holly, Megan, Beth a Jessici. Ty tam jen stáli a kontrolovaly si své gelové nehty a jestli se jim nepropadl podpatek do trávy. Samozřejmě jsem to myslela ironicky, ale ani bych se nedivila, kdyby to byla pravda. Celý příklad jsme měly díky Samovi do minuty. Philip nám udělal fajvku do mapy jako, že to máme hotové a k tomu připsal čas. 0,47 sekund mi přijde jako vynikající čas. Myslím, že jsme byli první, co měli udělaný první bod. Vydaly jsme se k záchodům splnit druhý bod. Záchody jsou až nadruhé straně. Tam na nás čekala Mia. Ta, co jela s námi autobusem. Tentokrát jsem součet vymyslela já s Dylanem. Pomocí čísel 87,226,91,72 a 154. Měli jsme už druhou fajvku s časem 1 minuta a 2 sekundy. Na mě to není nejhorší. Další bod byl u rybníka. Součet jsme dokázaly sestavit za 1 minutu a 14 sekund. Daří se nám dobře. Dost dobře. Jsem na nás pyšná. Doufám, že budeme první. Chtěla bych mít noční službu a vystrašit kluky nebo holky. Mohla by to být sranda. Poslední bod a budeme to mít. Teď se ale musíme vracet nahoru ke hřišti. No ne úplně nahoru, ale tak do středu tábora, ale i tak je to celkem daleko od rybníka. U hřiště, kde byl náš poslední bod byl tým, ve kterém byla Sophi. Měla jsem radost, že jsem ji viděla. Vypadala šťastně, a to byl o důvod víc proč mám být také šťastná. Při odchodu mě rychle obejmula, usmála se a šla dál za svým týmem stejně jako já. Opět jsme složili součet, který měl rychleji Sam, něž já se Sarah a kluky. Ale nevadí. Marcus, který u tohoto bodu seděl nám udělal fajvku do mapy a připsal čas. 0,53 sekund. „Skvělý výkon Same" ohodnotila jsem ho a on se na mě překvapeně usmál a dodal „děkuju". Marcus nám dal obálku, ve které byl název našeho týmu. „Měl by jí otevřít Sam, má největší zásluhu na tom, že jsem vyhrály" řekla jsem svůj názor. Ostatní přikývli a obálku jsme předaly do rukou Samovi. „Ty na to koukáš jako když ti to jí ruce" řekla Sarah a všichni jsme se začaly smát. Sam vytáhl papír na kterém bylo napsané .......

omlouvám se, že nevyšla žádná kapitola během Vánoc, ale znáte to, dost práce

jinak doufám, že jste si Vánoce naplno užili, já moc ne, neměla jsem tu pravou vánoční náladu

a do komentáře mi můžete napsat co jste dostali nebo z čeho jste měli největší radost

Terezz <3
Omlouvám se za chyby, ale nějakým způsobem se mi spojila slova a wattpad mi nechce vzít opravu tak snad to prectete a já se budu snažit to oprait :))