Go! Never!

Samý pláč

Nastalo období růstu zoubků. Plakala Jamie, plakal Alex, plakala Kim.

„Lásko, neplač, bolí mě, když tě vidím plakat." Řekl jsem a objal jí.

„Ne-nejde t-to za-zast-tavit, Ch-Chrisi." Zavzlykala.

„Šššš, všechno bude v pořádku." Uklidňoval jsem jí.

„Mo-moje má-má-máa je v k-k-ko-kómatu." Při této větě se rozplakala ještě vím.

„Probere se, uvidíš, co nevidět tě bude sekýrovat za to jak máš udělat kuře." Alespoň na vteřinku se na jejím obličeji ukázal úsměv.

„Nejhorší je, že po-potřebuju, po-poradit, ne-nevím co na zoubky, ne-nevím jak, jak je u-uspat, po-potřebuju má-mámu." Při posledním slovu  se jí zlomil hlas a zase plakala, ještě víc.

Ozval se zvonek, Jamie to probudilo a rozplakala se. Já šel otevřít a Kim šla uklidnit Jamie.

„Tati." Zašeptal jsem.

„Nezvládám to, nejde tam být, je tam všude samé ticho."

„Pojď dál, můžeš tu bát s námi jestli chceš." Ustoupil jsem ode dveří aby mohl dovnitř.

„Dane," Zašeptala Kim, „Něco nového?"

„Pořád stejný." Řekl smutně.

„Uvařím kafe." Došel jsem do kuchyně a začal vařit tři kafe, když jsem se vrátil, oba seděli na gauči a měli neutrální až smutné výrazy.

„Jděte za ní, tím, že tu budete sedět nic nevyřešíte. Sedíte tady a tváříte se jako by byla mrtvá, ale ona mrtvá není. Je živá a jediné co potřebuje je naše energie, kterou jí musíme předat." Řekl jsem.

„Víš moc dobře, že to není tak jednoduché." Zašeptal táta.

„Postarejte se o děti, já jedu za Emily." Vzal jsem si klíče od auta a jel. Přijel jsem do nemocnice a šel na recepci.

„Dobrý den." Pozdravil  jsem sestru.

„A dobrý den pane Moone, zrovna jsem Vám chtěl volat. Vaše maminka se probrala, teď odpočívá." Řekla  a mile se usmála.

„To je úžasné!" Řekl jsem radostně, „Smím za ní?"

„Samozřejmě, běžte."

Stál jsem před pokojem, ale váhal jsem.

Neměl bych zavolat Kim a říct jí to?

Potom.

„Emily." Zasmál jsem se, když jsem jí uviděl jak hypnotizuje dveře.

„Ahoj, přišel jsi sám?" Zeptala se polohlasně.

„Jo, nikdo zatím neví, že jsi vzhůru."

„Jakto?"

„Přijel jsem sem a sestra mě zastavila s tím, že jsi vzhůru."

„Zavolej jim, prosím." Usmála se na mě.

„Jasně, zavolám." Vytáhl jsem mobil a zavolal Kim.

„Kim, lásko, přijeďte do nemocnice." A u ní bylo ticho.

„Dobře." Zašeptala a hned zavěsila.

„"Hned přijedou." Řekl jsem a usmál se.

S Emily jsme si povídali do doby než mi napsala Kim.

Jsme tu.

„Jsou tu, tak já pro ně dojdu." Usmál jsem se a šel na recepci. Kde stála Kim, vedle ní Dan a oba měli skloněnou hlavu.

„Kim," Přiběhl jsem k ní a objal jí, „Proč pláčeš?"

„Proč asi myslíš? Asi protože mi umřela máma." Řekla smutně.

„Ale Kim, ona neumřela, probudila se."

„To jsi mi to nemohl říct hned." Řekla naštvaně a bouchla mě do ramene.

Hned se rozeběhla k pokoji a táta hned za ní.

„Ráda tě vidím." Řekla a mezitím objímala Emily.

„Dojdu si pro kafe, chcete někdo něco?" Zeptal jsem se asi po hodině.

„Já si dám taky kafe, prosím." Řekl táta.

Kdo by čekal, že se během roku objeví v nemocnici už po čtvrté. Nejdřív porod, poté problémy u Alexe, já z bitky, jo i v pětadvaceti se můžete poprat, když urazí někdo vaší rodinu, tak prostě musíte, no a nakonec teď. Doufám, že za tento rok jsem tady naposled. Během těch dvou dalších měsíců by se už nic stát nemuselo.

„Chrisi?" Zastavil mě někdo.

Hlas byl pro mě, ale neznámí.

„Prosím?" Povytáhnul jsem obočí a otočil se. Byla to dívka, černovláska, pro mě neznámá.

„Jsi to ty." Usmála se a vrhla se mi kolem krku. Hned jakmile to udělala jsem jí odtáhnul.

„Promiň, ale kdo jsi?" Zeptal jsem se.

„Cassidy."

A jsem v prdeli...

***
Je na čase udělat už nějaký dny kdy budu vydávat. Zatím mě napadlo vydávat ob den, dva, jenže je tu problém a to ten, že nestíhám předepisovat kapitoly. 😅 Takže je tu jiné řešení. Dam Vám sem 4 možnosti a v komentářích můžete hlasovat, btw. bude se hlasovat i na instagramu Tam_iikofficial. V dalším dílem Vám napisu co vyhrálo a budu se podle toho řídit, snad. 😂

a) Pondělí, středa, pátek
b) Středa, pátek, neděle
c) Úterý, čtvrtek, sobota
d) Úterý, sobota, neděle
+ u každého případu sobota, která ale nebude pravidelná, takže vyjde třeba jeden týden a další ne

Marťa ♫