Dnešní zamyšlení bude jenom krátké.
Zrovna v tuhle chvíli, v tenhle pro někoho bezvýznamný okamžik je nejhorší, co se mi osobně může stát, že ztratím inspiraci. Vím, že všichni víte o čem to mluvím. Takové to, když nevidíte žádnou budoucnost v tom co děláte. V co jste do nedávna věřili a byli ochotní pro to obětovat všechno.
Pro někoho je inspirací zpěvák, pro někoho někdo slavný, herec...
Síla mé inspirace nikdy nebyla zaměřena na konkrétního člověka. Takže nejde o to, že bych přestala mít ráda nějakého herce a ztratila smysl života. Ne to vůbec. Spíš jsem sama, vnitřně kapitulovala.
Chybí mi takové to, co mě vždycky tlačilo dopředu. Touha po něčem víc. Je možné, že je to jenom lenost. Ale jelikož mám dneska fakt depku, svedu to na inspiraci.
Inspirace? Kde jsi, když tě potřebuji, abych si nezkazila můj další život?
