Středa:
Tak tentokrát ve tři ráno vzhůru. Jen díky cinknutí messengeru. Ano. Psal Filip. Napsal jestli se dneska nesejdem. Tak jsem napsala že klidně. Máme se sejít ve čtyři na střeše. Upravila jsem a šla jsem o něco dřív. Ale to jsem dělat neměla. Viděla jsem ho jak se líbá s Eleanorou.(školní barbie) Zatajil se mi dech. Omdlela jsem ale tentokrát jsem nesletěla. Všimnul si mne. Cítila jsem ho u sebe jak ke sklání. Ihned jsem vzlétla. A koukala na něj s propalujícíma očima.
,,Máš takový štěstí že moje oči nezabíjí! Protože ty by jsi to nepřežil!,, Stoupla jsem si před něj a strčila ho tak že odletěl na střechu druhého domu naproti nám. Slezla sem ze střechy a koukla se jestli jsem nevzbudila Kate.
