Alwaia - První setkání

#1 - Nová známost

„Au!" vylétne ze mě.

V tu samou chvíli si uvědomím, že sedím na své posteli na koleji v Grover Beach v Kalifornii a nademnou stojí můj spolubydlící Robert Hupston. Bolest na tváři, jeho ustaraný výraz a to, že má na sobě své červeno-zelené trenky znamenají jediné. Právě mi vlepil facku. A to docela slušnou šupu. Tedy alespoň ve velmi blízké minulosti, protože to ještě pálí. Ještě se trošku rozpomínám, co se mi zdálo, ale všechno ze snu, zřejmě to totiž byl sen, až na onu větu, se mi z hlavy prostě vykouřilo.

„Proč jsi mě jako praštil?" rozohním se, ani se nezamyslím.

„Strašně si sebou házel. Chtěl jsem tě vzbuit" snaží se Rob hájit.

„A samozřejmě kelímek s vodou, který stojí vedle hlavy, byl moc daleko." a ukázal jsem na kelímek na nočním stolku.

„Soráč, šáhni si na čelo, pochopíš."

Udělal jsem jak řekl a s podivem zjistil, že moje čelo je úplně porosené studeným potem. Ten sen mě musel sakra hodně vyděsit. Připadám si jako po koupeli v medu. Ulepený a zpocený. Humus to je dámy a pánové.

„Nemusel jsi tolik... Kolik je hodin?" zeptám se ještě trošku unaveně.

„Skoro devět. Spal bych, ale při tom tvojem záchvatu si shodil pár věcí na zem."

„Nebyl to záchvat jen noční můra" bráním se, ale vím že marně.

„Ať už to je cokoliv, musíš s tím k doktorovi."

„Nemusím, jen se z toho potřebuju vyspat."

„Těžko, když se ti to deje ve spaní, blbe."

Mlčím. Na to opravdu není co říct.

„Slib, že tam zajdeš Luku." doléhá na mě.

„Dobře, slibuju"

Měl pravdu, něco s tím dělat musím, tenhle měsíc to bylo už po páté. Začalo se mi to dít na začátku prázdnin a doteď to neskončilo. Celé tři týdny! Začínám toho mít plné zuby, ale zároveň se bojím o tom s někým mluvit. Začíná mi to být divné, nejvíc ze všeho mě štve, že nevím co znamená ta věta "Eterik nova cësi vakana". Zní cizojazyčně, ale nepřipomíná mi to žádný cizí jazyk. Fakt strašidelný, to vám řeknu.

„Pohoda, hlavně na sebe něco hoď. Máme nový sousedy." pokračuje Rob.

„Počkat co?"

„No aby ses oblíkl. Ray říkal, že dneska přijdou noví členové. A podle hluku venku už zřejmě dorazili."

A jsou to naši noví sousedé. Fakt parádní ráno.

„OK, hned budu." odpověděl jsem spíš monotónně.

Ray je prezident naší koleje. Zvolili jsem ho minulý semestr, ale jinak toho o něm moc nevím. Jen to, že naprosto miluje večírky.

Sice jsem se ještě úplně nezotavil z prožitku ze snu, ale ranní hygiena mě čeká tak nebo tak, tak proč to odkládat. Pomalu dojdu k zásuvce s oblečením, nohy mě neskutečně pálí. Určitě jste podobné ranní křeče zažili taky. Vytáhnu z ní černé tepláky s potrhanými koleny a z poličky nad zásuvkou zvednu triko s nápisem "Linkin Park", tu kapelu fakt zbožňuju. Přičichnu k němu a musím se odtáhnout při zápachu. Trošku deodorantu to spraví. Obléknu se a vykročím do koupelny. V zrcadle spatřím unavený obličej s polozavřenými zelenými očky, ďolíčky ve tvářích a výraznými lícními kostmi. Trošku se upravím, opláchnu a mezitím si vzpomenu na začátek studií, když jsme sem s Robem přijeli. Tehdy mi říkával, že můj ksicht budou holky milovat. Já jsem byl toho názoru, že se jim taková matlanice rysů bude hnusit, vsadili jsme se a on po třech týdnech vyhrál dvěstě babek. Byl jsem magnetem na holky... Doslova. Opravdu jsem se jim líbil.