FOR MY LIFE [Linkin park]

Pokoj číslo 20

Viděla jsem nic jen ten nápis a smích

Otevřela jsem oči dokořán a cítila že mě někdo drží v náruči neviděla jsem mu do obličeje šli jsme totiž tou samou chodbou.

"Doufam že je v pořádku" řekl si pro sebe ale já to slyšela. "řekni mi... Co se ti zdálo?" řekl mi docela starostně.

"N-no vlastně že jsem byla ně-" začala mě bolet hlava a začala se klepat "něco s tebou je musíš na ošetřovnu" řekl mi povědomí hlas. prudce se otočil a běžel se mnou.

Došli jsme ke skleněným dveřím. Měla jsem už dostatek světla na to abych se mu podívala do očí. Ale málo síly na to abych se podívala. Otevřel dveře nohou a do mých očích se nahrnulo prudké světlo. Ale zachvilku už bylo světlo zase normální.

Viděla jsem nějakou paní za pultem že něco cvaká na počítači.

Její pohled se otočil k nám. Hned jak nás viděla šla k nám rychlým krokem "co se stalo?" při těch slovech mě paní vzala za ruku a hned potom si mě převzala . "našel jsem ji na zemi ležela tam a vypadala docela... No" Zarazil se a já taky "M-Mike?" řekla jsem si pro sebe "Můžeš chodit?" řekla mi paní a já si skusila pár kroků "j-jo ale dlouho se neudržím" namítla jsem "dobrá tedy" vytáhla z kapsy blok a propisku, a naskrábala tam číslo : 20

"tady máš do tohoto pokoje bež" usmála se na mě a podala mi papírek.

Paní se otočila a začala tam něco říkat Mikovi. Poté se otočil a šel zpátky a paní také.

Nezbylo mi nic jiného než jít do pokoje 20.

Šla jsem pár poschodí a začala mě zase bolet hlava "to už musím dát" řekla jsem si vstala a šla ke dveřím s číslem 20.

Chytla jsem za kliku ale v tom mě někdo vzal za rameno.

Okay lidi
Další kapitola je tady a wow děkuji moc za 70+ přečtení! Jste Skvělý!

A zatím
Good goodbye