Kapitola 9

237 17 5
                                    

S uzavřením spojenectví se bylo těžké smířit. Byla to snad nejdrtivější porážka v Thranduilově životě. Několik dní se oklepával a snažil se nemyslet na to jako na nezdar. Temnota se vkrádala do jeho myšlenek, když v noci sedával u okna a sledoval hvězdy, trápily ho vůbec nejhorší myšlenky. Nedokázal se přimět vidět jakákoli pozitiva. Bezmocně zatínal pěsti.

Rozum mu radil, aby zatím vyčkal. Přesto... bezmoc, která ho svírala byla snad nejhoší, jakou  zažil. Selhal, nebyl hoden být králem, nosit korunu, ani rozhodovat o své zemi. V aktu čirého zoufalství složil hlavu do dlaní. 

Netušil, co bude dál, sám situaci neovládal. Pálily ho oči, něco mokrého se začalo dostávat přes okraj. Vzhlédl k nebi. 

"Nevěřil bych, že stále dokážeš ronit slzy. " ucítil Thranduil na svém rameni jemný dotek. "Ne, po tom, co jsi zažil tolik trápení bez nich." Palcem mu setřel těch pár kapek, které se dostaly přes okraj, zatímco si opatrně natočil jeho bradu k sobě. Manwë, nejvyšší ze všech Valar teď seděl v pokleku před Thranduilem. 

"Víš, co jsem udělal..." díval se mu Thranduil do očí, neměl už co ztratit. 

"Vím, že se tvé srdce trápí zbytečně."

"Prodal jsem celé království i sebe vůli trpaslíka. " vyslovil to, co ho děsilo nejvíce.

"A měl jsi snad jinou možnost? Nelituješ toho, protože dobře víš, že jiná možnost tu nebyla, jen tvé srdce si nalhává opak... Carnelyë máravë." Valar se konějšivě na elfa pousmál."  Oi yétanyel nányë alassëa." pohladil Thranduila po tváři.

"Né yonta yárë..." povzdechl si Thranduil. 

"Chyběl jsi mi." přiblížil se k němu. Stříbrná koruna na Manwëho hlave se zaleskla ve tmě. "Melinye le." zašeptal Valar. 

"Melda..." Thranduil nebyl daleko od toho aby mu dovolil, co si umane. 

Manwë se usmál. Jeho překrásný šat se zaleskl v záři nově zapáleného ohně. "Je tu zima, měl by sis na sebe dávat větší pozor." změnil nakonec Manwë téma, přehodil svůj modrý plášť přes Thranduilova ramena. 

"Proč sis tehdy vybral mě?" přerušil chvíli ticha Thranduil. 

"Tři tisíce let tu otázku ignoruješ, dokonce ani v modlitbách ji nezmíníš... ale zeptáš ve chvíli, kdy mě můžeš požádat, abych tě osvobodil." zasmál se Valar. Jeho zvonivý smích naplnil místnost domácí pohodou. "Nepovolal jsi mě, když jsi stál tváří v tvář samotnému Melkorovi, dokonce ani, když tě na životě ohrožoval drak... " Manwëho oči změkly náhlou něhou. "Proto jsem si vybral tebe. Přijmáš dary s úctou a nikdy nežádáš víc než je třeba. Někoho takového bych nemohl nechat temnotě." odpověděl i na nevyřčenou otázku, proč přišel nyní. 

Trpaslík, co stál na stráži, dokud se jeho druh nevrátí s králem, natahoval uši, co to jen šlo, aby slyšel rozhovor. Ač částem v elfštině nerozuměl, chtěl podat co nejlepší hlášení, až se bude jeho král ptát. 

"Řekl bych, že nemáme mnoho času." Thranduil slyšel trpasličí kroky. 

"Pravda...Ten svět je tak uspěchaný." afektovaně si povzdechl Manwë. Všemocný valar odtrhl ze své koruny jedno ze stříbrných pírek a kouzlem ho přetvořil. Ze svého pláště odloupl jednu z malých hvězd a přetvořil ji na drahokam, který následně připevnil k pírku. "Je fér, abych tu měl zastoupení i já." 

"Harminyë annalyar indonyassë."

"Vestalyë? Órenya nainuva tenn' encenuva le."

  "Tenn' ento omentuva le ." přislíbil Thranduil.

Dveře se rozletěly dokořán. Rozzuřený Thorin si pohledem přeměřoval neznámého muže, co se nad Thranduilovými slovy pousmál. Ten muž byl oděný do zvláštního šatu ze stříbra. Zdálo se, že je složeno z malých pírek. Ve dlouhých světlounkých vlasech měl vpleteno několik temně modrých stužek. Alabastrová kůže mírně zářila, skoro jako by odrážela hvězdný svit. Ale ty oči, nebyly světlé jako Thranduilovy, byly zahaleny v nejtemnější modři nebe. Jejich pohledy se na chvilku setkaly, než neznámý zmizel... Rozplynul se. 

Elf držel ve své ruce pírko vytvořené z lehoučkého kovu s diamantem vloženým uprostřed. 

A Thorin zuřil.

překlady rozhovoru: 

  Carnelyë máravë. - Dobře jsi udělal.

  Oi yétanyel nányë alassëa. - Kdykoli tě zřím jsem šťasten.

  Né yonta yárë- Bylo to příliš dávno...

  Melinye le- Miluju tě  

  Melda- Lásko

  Harminyë annalyar indonyassë. - Uchovám tvé dary ve svém srdci. 

Vestalyë? Órenya nainuva tenn' encenuva le. - Slibuješ? Mé srdce bude plakat dokud tě znovu nespatřím. 

Tenn' ento omentuva le. - Do příštího setkání.

Berte prosím ty překlady prosím s rezervou, je to jiný jazyk a tak je třeba aby tak i zněl. :) Budu ráda, když napíšete jestli se vám líbí nápad s vložením jiného jazyka ;)

Jinak doufám, že zde zanecháte koment, či hězdičku ;) 













Těžká rozhodnutíKde žijí příběhy. Začni objevovat