Těžká rozhodnutí

Kapitola 29 3/3

Schůzka s Erestorem byla pro krále naprostou ztrátou času. Thranduil si v duchu počítal kolikrát se přistihl, že neposlouchá. nechal svoje myšlenky toulat se kudy chtěly, seděl v křesle, naprot němu seděl seděl Erestor a vysvětloval jak je nutné, aby si Legolas už někoho našel. Thranduil se v duchu podivil, jakto,že se k tomu tématu vůbec dostali... ale nijak to nekomentoval. Přišel si jako cizinec ve vlastním životě. Spousty událostí si nepamatoval, netušil, ajk se s Manwëm od nemluvení spolu dostali až ke skutečnému vztahu... Legolas byl minimálně o sto let starší než si pamatoval. Snažil se to ututlat... ale nešlo to.

K tomu se vrátil jeho pes... Akeno, bílý démon. Bylo to úžasné stvoření a s Thranduilem sdílel silné pouto, ale proč se vrátil?

Zamyšleně ho podrbal na hlavě. Vždy přišel, když na něj Thranduil pomyslel. Byl za to propojení někdy rád. Když na sebe nebral podobu psa, stával za ním, jako elf. Opravdu věrný přítel. 

Sezení se táhla celý den. Každý se chtěl vypovídat a vysvětlit své přátelské stanovisko. Lidé se snažili omlouvat se za chování některých problematických členů, trpaslíci se podivně tvářili... ale i přes to, že sezení trvala celý den, kdy se Thranduil neměl šanci hnout z místnosti, vše proběhlo v poklidu. 

K večeru si král velice rád protáhl nohy delší procházkou okolo paláce. Slunce pomalu zapadalo... bralo s sebou i poslední den klidu. Před zhájením turnaje. 

Mezi lidmi to vřelo. Snad v každé delegaci byl nejméně jeden zloděj, otrava, špatný sluha, nešika, nebo prostě člověk, co tam enměl co dělat. Lidská pohodlnost, ale nebrala jen rytíře a účastníky... brali také sluhy, podkoní, delegáty, pážata. Vše naprosto zbytečně. Z třiceti lidí jich bude soutěžit osm... z jedné výpravy.

Spoustě elfů to způsobovalo blehlav. Lidé lomozili, křičeli, byli hrubí, ignorovali, že elfové je slyší ještě dřív než vidí.  Nebylo moc zvláštní, že sotva den po jejich příjezdu se většina elfů vytratila z lidského dohledu.

Trpaslíci nebyli o moc lepší, ale prozatím si lidí nevšímali, takže jejich potyčky se dosud omezovaly jen na velká slova a žádné činy.

" Jaká jsou vlastně pravidla?" napadlo Baina, jediného syna drakobijce Barda, vládce Dolu. Lidé z Dolu seděli tiše v kruhu okolo krbu a připravovali se na zítřejší zahájení turnaje. 

" Každý kdo se zítra přihlásí smí soutěžit. Jsou tři kategorie. Lukostřelba, jízda a síla. Za tyto jednotlivé kategorie se získají různé body... na jejich základě třicet nejlepších postoupí. A pak začnou skutečné souboje. Ten, kdo vyhraje každý souboj, dostane možnost vyžádat si od kárle elfů cokoli ho napadne." znuděně si brousil meč jeden z bojovníků z Dolu.

" Chci se taky přihlásit! " vykřikl Bain. Jeho otec se zarazil.

" A kde chceš soutěžit chlapče? Sotva jsi dorostl. " rozcuchali ho starší bojovníci. " Ale budiž. Jestli střílíš alespoň tak jako tvůj táta, vyrovnáš se všem zdejším elfům."

Brzy ráno se Bain celý nervózní musel jít projít. Procházel kolem elfského cvičiště, kde k jeho překvapení stál samotný král elfů. 

V ruce držel luk, natažený šíp... ale netrefil se do středu. Nebyla to špatná rána... pokud by byl člověk. 

" Vy jste asi jediný elf na celém světě, který nenávidí lukostřelbu. A ke všemu ji ani moc neovládá." Elfský léčitel stál opodál s dost se pochleboval.

" Pověz mi něco co nevím." zamručel král a vzal si další šíp. Trefil se trochu blíž středu, ale stále to nebyl ani ten kruh v terči, natož přesný střed.

" Ale lepšíte se..." zhodnotil to léčitel pohledem. " Už jsme se dostali i k terči." Bain si až te'd všimnul, že spousta šípů ležela mimo. 

" Nedržel jsme luk nejméně šestset let... nečekej zázraky." další šíp letěl úplně vedle. 

" Stále nechápu, jak jste mohl učti Legolase střílet, ten kluk trefí i mouchu v letu, Vy jste rád, že trefíte terč... na třináctej pokus." 

" Byl bych rád tak dokonalý, jak si představuješ, ale lukostřelba mezi moje přednosti prostě nepatří. Myslím, ež turnaj zahájíme obyčejným:" Vítejte na turnaji." "vystřelil a tentokrát přesně do středu terče.

" Páni... už jsem začínal pochybovat, ale je vidět, že s trochou cviku to jde." Král ještě chvíli střílel, ale už se mu dařilo trefovat se do středu. 

Bain se musel běžet připravit na zahájení, ale nemohl se dočkat, až i on bude reprezentovat své město... jako mladá naděje.