Tak tady další část :)) Ono je to celkově sice o ničem, ale co bych neudělala pro svou sestřičku :D Impossible budu psát samozřejmě dál, tohle je jen taková trapná bokovka ;)
Vyjdu před budovu zadním vchodem pro účinkující, abychom s Jessie nebyli rušeni všemi těmi fanynkami, které budou chtít podpisy na nejrůznější místa. Ano, občas dostávám divné požadavky, kam ten podpis chtějí.
Zahlédnu jí a zamávám jí na pozdrav. Ona se na mě usměje a jde mi naproti.
Když jsem u ní, chytnu jí do náručí a zatočím s ní kolem dokola. Políbím jí, položím na zem a ruku v ruce vyrazíme směrem k restauraci, kam většinou chodíme. Je tam klid a málokdy tam někdo řeší, co jsem vlastně zač. Všichni mě tam berou jako obyčejného hosta a nikdo ode mě nechce podpis na čelo.
Mlčky jdeme tmavou ulicí a užíváme si přítomnosti toho druhého. Krásný pocit.
„Miluju tě, víš to?“ řekne, ale dívá se dál do země. Nechápu, proč mi to říká zrovna teď a proč se u toho na mě ani nepodívá.
„Já tebe taky. Moc. Děje se něco Jessie?“ zeptám se starostlivě a zastavím jí, abych na ní pořádně viděl. Vezmu její obličej do dlaní a otočím jí k sobě. Dívám se do jejích krásných posmutnělých šedých očí. Něco je tu špatně.
„Nic se neděje. Pouze chci, abys to věděl a nikdy na to nezapomněl.“ Odpoví a po tvářích se jí začnou kutálet slzy. Nemám rád když brečí, nechci aby jí cokoliv ubližovalo a brečení je důkaz nějaké bolesti.
„Nikdy nezapomenu,“řeknu a políbím jí na čelo,“jdeme na tu večeři, co říkáš?“ usměju se na ní a znova jí chytnu za ruku.
„Jasně, jdeme.“ Lehce se uculí a vyrážíme dál.
V restauraci si sedneme do rohu k malému stolku. Sedíme naproti sobě. Už jsme si objednali a teď se na sebe jenom koukáme. Nikdo nic neříká.
Jakmile nám donesou jídlo, pustíme se do toho. Je to vynikající. Ale když se tak na ní dívám, napadne mě jedna znepokojivá věc. Kde byla celý koncert? Normálně je s námi v zákulisí a kouká se na celý náš koncert. Jakto že dneska ne? Kde sakra byla?
„Hele, zlato… Kdepak jsi teď byla celý koncert? Kam jsi zmizela?“ zeptám se zatím s klidným hlasem. Jen zatím.
Začervenala se a poplašně vykulila oči.
„Já? No já byla.. pryč.“ Falešně se usměje a strčí si do pusy půlku brambory. Očima tiká všude, jen ne na mě.
„Tak fajn, řekni mi, kde jsi byla!“ už trošku zvýším hlas, protože takhle se chová jen, když něco provede a já chci okamžitě vědět, co se stalo.
„Nikde jsem nebyla!“ rozkřičí se na mě. O co jí jde? Proč mi takhle lže?
„Okamžitě mi to řekni!“ vyjedu na ní a hodím příbor na stůl. Ať se neopovažuje mě naštvat, nebo za sebe neručím.
„Byla jsem s Benem! Stačí?“ zařve na mě a stoupne si. To nemyslí vážně! To je nehorázně opovážlivé!
Abyste byli v obraze… Ben je její kamarád, který po ní neustále jede a mě se snaží zbavit, protože mu jí přebírám. Jenže Jessica mi nevěří, že se mu líbí a pořád se s ním schází. A já se bojím, že mě s ním mohla i podvést.
„A co jste spolu jako asi dělali? Hmm?!“ zakřičím na ní a propaluji jí pohledem. Už máme pozornost celé restaurace, ale to je mi jedno.
„Bylo to jen jednou! Jen jedna pusa, jasný? To on mně a víš co? Ani jsem se nebránila! Ty se ke mně chováš poslední dobou tak strašně hnusně, že jsem prostě chvilku chtěla mít pocit, že o mě někdo stojí!“ zakřičí, vezme si kabelku a vyběhne ven.
Neběžím za ní. Teď ne. Zradila mě, nechci jí vidět.
Hodím číšníkovi nějaké peníze a odejdu ven na čerstvý vzduch. Jessica už odjela, tak se rozhodnu, že se domů vydám pěšky.
Ale to jsem dělat neměl…
ČTEŠ
Forever in our hearts - One direction
Fanfiction"Harry?!" Ne! To nemůže být on! Přece není mrtvý!!!
