Forever in our hearts - One direction

5.Kapitola

Tak tady další :)) Omlouvám se, že jsou mezi kapitolamy takové prodlevy, ale já prostě nemám nápady na to, co tam psát ;) Je to trošku depresivní, ale tak snad se bude líbit :)) Love, Ver :*

Jessica

„Tak pojď, musíme už vyrazit.“ Řeknu Harrymu a zvednu se z pohovky. Chytnu ho za ruku a on se pomalu unaveně zvedne. Já mám na sobě černé šaty pod kolena a Harry tmavý oblek. Vypadá v něm úžasně, ale to teď není podstatné.

Vezmu si kabelku a nasednu na místo řidiče do Harryho červeného auta. Sedne si na místo spolujezdce a já vyrazím směrem k obřadní síni, kde se koná pohřeb.

Jedeme v tichosti, ani jeden z nás nemá potřebu mluvit. Harry má zlomenou ruku v dlaze a má ji položenou na klíně, aby odpočívala. Ještě pořád samozřejmě není úplně v pořádku. Špatně se mu chodí, dělá mu problémy se posadit a podobně, ale doktoři už zkonstatovali, že může být v domácí péči, tak se o něj starám.

„Budou tam i ostatní kluci?“ zašeptá sotva slyšitelně po dlouhé chvíli ticha, které v autě panovalo.

„Samozřejmě, že dorazí. Byl to jejich kamarád stejně jako tvůj.“ Odpovím mu a dál se radši dívám na cestu, abych se nemusela dívat na jeho zdrcený výraz, který má už od té doby, co se o Zaynovi dozvěděl.

„Děkuji, že tam jedeš se mnou.“ Řekne a zdravou rukou mě pohladí po stehně. Jen se na něj lehce usměju a pokračujeme dál v cestě.

Za deset minut dorazíme na místo a já pomůžu Harrymu vylézt. Pomalu spolu jdeme k hlavnímu vchodu a opatrně mu pomáhám do schodů. Rozhlédnu se po síni a vidím, že kluci už tam až na Nialla jsou. Sedí v první řadě hned vedle rodičů Zayna. Vydáme se směrem k nim.

„Jé, ahoj Harry!“ usměje se na Harryho Louis a uvolní mu místo vedle sebe. Já si sednu na poslední místo vedle nich a dělám, jako bych tam nebyla.

Harry lehce kývne směrem k rodičům Zayna, ti mu však pozdrav neoplatí a jen se na něj dívají jako na vraha. Nechápu důvod, Harry přece za nic nemůže! To Zayn si nedával pozor! V tu chvíli mě napadne jedna věc… Kde jsou všichni paparazzi a šílené fanynky? Venku skoro nikdo nebyl, jak to?

„Hele, Liame, jak se vám povedlo, že tu nejsou žádní novináři?“ zeptám se a znovu se rozhlédnu po poloprázdné síni.

„Kolem jsou všude hlídky, bodyguardi a podobně, nenechají nikoho nezvaného, aby se sem dostal.“ Odpoví Liam a lehce se na mě usměje. Oplatím mu úsměv a trošku se začervenám, tak radši sklopím pohled, aby to nikdo neviděl.

„Obřad začne za pět minut, tak už prosím nikam nechoďte.“ Podotkne Zaynova mamka a sklopí si z tváře teď už strašně mokrý kapesník. Všichni jen souhlasně přikývneme a čekáme, jak to bude vypadat.

Obřad proběhl tak, jako vždy. Samé slzy a podobně. Nakonec přišel čas na proslovy. Slova se ujal Harry.

„Zayn byl můj skvělý kamarád. Tolik jsme toho spolu prožili, tak moc jsme se spolu nasmáli. Byl jako můj brácha, jako můj skvělý starší brácha. Vždycky, když jsem potřeboval, podržel mě. Nikdy neprozradil žádné mé tajemství, vždycky stál při mně, když jsem to nejvíce potřeboval. A já jsem se pro něj snažil vždy udělat to samé. Mrzí mě, že to skončilo takhle. Nemohl jsem za to, opravdu ne. Byl bych radši, kdybych zemřel já, než on, ale osud to chtěl takto, tak se to tak i stalo. Měl jsem Zayna rád, moc rád. Upřímnou soustrast.“ Dopověděl a jeho pohled nejdříve směřoval k Zaynovým rodičům a poté se podíval na mě. Usmál se a v tu chvíli jsem si uvědomila, proč ho tak miluju.

Všichni Harrymu zatleskali a obřad skončil. Rozloučili jsme se a jeli zase domů. Doma jsme ulehli do postele a Harry okamžitě usnul. Já měla další bezesnou noc.