Tak tady další kapitolka :)) Snad se bude líbit :)
Jessica
„Jak jako v nemocnici? Kdo? Koho? Kde?!“ zařvu do telefonu. Volá mi Harryho mamka z nemocnice, že Harryho srazilo auto a že ho operují. Je v ohrožení života.
„Ihned tam budu.“ Řeknu, típnu hovor a rychle na sebe házím to prví, co mi padne pod ruku- červený svetr a růžové džíny. Ano, opravdu jsou růžové. Mám tu barvu ráda, má snad někdo nějaký problém?! Jestli ano, tak ať si ho vyřeší.
Tryskem běžím k výtahu, který mě má odvést na parkoviště. Musím za ním co nejrychleji.
Jakmile se octnu ve výtahu, zmáčknu tlačítko a zavřou se dveře, všechno se na mě svalí. Je v nemocnici, v ohrožení života, možná umře! A poslední co jsem mu řekla bylo, ať mě nechá být. Co já jsem to za krávu?!
Opřu se o stěnu ve výtahu a nechám slzy volně stékat. Kdybych se na něj nenaštvala, jeli bychom spolu domů taxíkem a jeho by nesrazilo to pitomé auto. Je to moje vina, že teď bojuje o život! Jenom moje!
Dveře se otevřou, vystoupím a nasednu do auta. Roztřeseně zastrčím klíče do zapalování a jedu na dálnici. Jakmile jsem na ní, kašlu na předpisy a jedu 150 v hodině. Je mi jedno kdo mi co udělá, musím být u něj co nejdřív.
Přes slzy skoro nevidím na cestu. Jediné, co rozpoznávám jsou světla aut přede mnou a to mi brání do nich vrazit.
Konečně vidím sjezd na nemocnici a bez zpomalení na něj vjedu. Zaparkuju před nemocnicí a hledám vchod. Když ho konečně najdu, upaluju všemi chodbami až k operačnímu sálu. Před ním sedí mamka Harryho a jeho taťka. Ségra tu naštěstí není. Nějak jsem si s ní nepadla do noty.
„Co se stalo? Nějaké novinky? Jak je tam dlouho? Kdo ho srazil?“ Chrlím ze sebe otázky a zadýchaně zapadnu do křesla vedle Styleových.
„Srazilo ho auto. Nic nového nevíme. Je tam dvě hodiny. Srazil ho ten, kdo je ve vedlejším sále, ale jméno nám neřekli.“ Odpoví Harryho mamka hezky postupně.
„Dobře, děkuju. Chcete kafe?“ zeptám se vyčerpaně a zvedám se, abych našla automat. Káva mi teď prospěje.
„Ne, díky. Už jsme měli dvě.“ Odpoví jeho taťka, vezme manželku za ruku a sklopí pohled. Je mi jich líto.
„Dobře. Za chvíli jsem tu.“ Řeknu a odejdu.
Automat najdu celkem rychle, je hned za rohem. Koupím si silné espresso a rychle ho do sebe kopnu. No fuj. Jdu zpátky ještě se zbytkem v ruce, když v tom uvidím vyjíždět lehátko, na něm osobu a přes něj plachtu.
„Moment, moment! Kdo to je?!“ zakřičím přes celou chodbu. Přece to nemůže být Harry! Ne. Nesmí! Prosím!
Běžím k lehátku a koukám smutně na doktora.
„Nebojte se slečno. Tento muž je ten, kdo vašeho přítele srazil. Pan Harry Styles je stále na sále.“ Řekne mi s klidem doktor. Neusmívá se. Chápu to, právě mu přece jenom umřel pacient. Není důvod proč být šťastný.
„A kdo tohle teda je?“ vyzvídám dál. Pořád slzy v očích.
Doktor odhrne plachtu a já nemůžu uvěřit svým očím. To snad není pravda! Ještě dneska večer jsem ho viděla. Mluvila jsem s ním. A teď ho tu vidím mrtvého.
„Zayn?!"
ČTEŠ
Forever in our hearts - One direction
Fanfiction"Harry?!" Ne! To nemůže být on! Přece není mrtvý!!!
