Jako každý večer seděla samotná s poloprázdným hrnkem kakaa u okna a pozorovala noční oblohu, zatímco přemýšlela o různých věcech. Pohled přemístila, aniž by chtěla, na své zjizvené ruce a jen si nad tím povzdechla. Po těle měla několik modřin, za které mohli její spolužáci. Nesnášela svůj život. Chtěla být někdo jiný... Podívala se na hodiny, půlnoc. Teď už prázdný hrnek odložila na stůl a unaveně si zívla. Neztrácela čas s převlékáním se do pyžama a rovnou se vyvalila na postel. Chvíli ještě sledovala strop, než konečně usnula.
