My dark inside ❤️

•5•

Ještě nikdy jsem se tak netěšila do školy . Z postele jsem přímo vyskočila . Najednou mě nic netrápilo byla jsem šťastná . Myslela jsem jen na něj . Nemohla jsem ho dostat z hlavy . A nemohla jsem se dočkat až zase uvidím ten odzbrojující úsměv pod kterým se mi podlomují kolena .

Do školy jsem šla výjimečně včas . Přicházela jsem ke před školu a už teď jsem pohledem vyhledávala Chrise . A bingo našla jsem ho v malém hloučku kluků . Jakoby vycítil můj pohled a otočil se mým směrem . Premýšlela jsem co dělat . Třeba jsem to pochopila úplně jinak . Třeba to pro něj nic neznamenalo . Začala jsem propadat panice . Najednou se usmál . Rozešel se mým směrem a všichni se najednou otočili a sledovali co se bude dít . Upřímně i já byla zvědavá co bude . Přibližoval se a já byla čím dál tím víc nervózní . Byl až u mě „Ahoj krásko" zašeptal a políbil mě než jsem stačila cokoliv říct . Odtáhli jsme se „Ahoj " usmála jsem se na něj. Stalo se přesně to , co jsem si tak moc přála . Chytil mě za ruku a táhnul mě k hloučku . Byla jsem s ním , takže jsem ani nebyla nervózní jen jsem nevěděla , proč tam jdeme .

„Ahoj Liv " řekli skoro jednohlasně kluci . Taky jsem je pozdravila a prohlédla si je znala jsem je všechny , ale do teď jsme se nezdravili. Pohled se zastavil na Kylovi ostatní se na mě smáli a mluvili na mě Kyle se však jen díval a mlčel . Nevěděla jsem o co mu jde . Jeho pohled sklouznul na Chrisovu ruku na mém boku . Zpátky se mi podíval do očí zakroutil hlavou , ušklíbl se a odešel . Nechápala jsem , co to mělo znamenat a asi jsem se dívala dost zvláštně , protože se mě Chris zeptal: „Je všechno v pořádku ?" Oklepala jsem se a odpověděla , že ano .

Ve škole jsme byli s Chrisem pořád spolu a měla bych být ten nejšťastnější člověk na světě , ale když jsem občas zahlédla Kylův pohled tak jsem se cítila spíš provinile . Neměla jsem důvod , ani jsem se s Kylem nebavila prostě nic , měla jsem v hlavě dočista bordel . Máš úžasného kluka , kterého si vždycky chtěla tak co blbneš? Tu otázku jsem si kladla pořád dokola .

Chris musel před poslední hodinou odejít kvůli nějakému pohovoru do práce . Takže potom jsem tam do konce vyučování byla s Emily . Samozřejmě se mě ptala , jak se to všechno stalo a tak , znáte to prostě nejlepší kamarádka musí vědět o všem a jako první .

Zvonilo na konec poslední hodiny a já šla dolů do šaten . Dneska jsem neměla nic v plánu , protože Chris byl pryč a Emily šla s nějakým klukem ven . Byl starší , takže jsem ho neznala . Ale podle ní byl prý naprosto roztomilý a úplně úžasný. Musela jsem se smát , když jsem si vzpomněla na to , jak se Emily červenala , když o něm mluvila . Přišlo mi to směšné , protože ona měla spoustu kluků a z nikoho nebyla nikdy tak nervózní , myslím že to bude její pravý .

Došla jsem ke skříňce otevřela jsem ji a vypadl na mě papírek . S napětím jsem ho zvedla a začala rozkládat . Udiveně jsem na něj koukala . Na papírku stálo : Sejdeme se ve tři v parku budu rád , když dorazíš , protože budu čekat . -K" Nepřestávala jsem se na něj koukat . Kdo to psal ? Kyle ? Ne to ne . On není na tyhle věci holku zve rovnou do postele ne do parku . Papírek jsme složila a dala si ho do kapsy .

Cestou domů jsem si pokládala jedinou otázku . Jít tam , nebo ne ? Bylo to rozhodování mezi rozumem a zvědavostí. Když jsem došla domů bylo půl třetí . Šla jsem se převléknout . Ano . Zvědavost vyhrála .

Stála jsem před šatníkem a tupě do něj zírala .„Já prostě nemám co na sebe ." Prohlásila jsem do ticha . Proč mi vlastně tak záleží na tom , jak budu vypadat ? Nikdy jsem nad tím tak moc nepřemýšlela . Nakonec jsem popadla černou sukni a bílé tílko . Vlasy jsem si vyžehlila jako každý den . A vyrazila směrem k parku .

Čím víc jsem se blížila tím divnější pocit jsem měla . Co tu vlastně dělám ? Ptala jsem se , ale odpověď jsem znala . Byla jsem prostě zvědavá . Toužila jsem znát , kdo tam bude čekat a co po mě bude chtít . Moje podvědomí si moc přálo , aby tam stál Kyle . Nechápu proč ? Na tohle jsem odpověď neznala . Co mě k němu táhne ? Je to špatný člověk . Velmi špatný . Holky jen využívá .

Docházela jsem k parku . Viděla jsem kluka , který seděl na lavičce a lokty se opíral o kolena . Poznala jsem ho . Byl to on . Kyle . Vlasy měl v nedbalém rozcuchu jako vždycky a mezi prsty svíral už skoro dohořelou cigaretu . Naposledy si z ní potáhnul a zvedl pohled a upřel ho na mě . Cigaretu odhodil a pohledem mi říkal , abych šla blíž . Došla jsem až k němu a posadila se vedle něj . „Jsem rád , že jsi přišla." Podíval se na mě tím temným pohledem . „Co potřebuješ ?" Začala jsem hned . „Oh Ehm " usmál se „Ty na nic nečekáš že?" Pokračoval . Jen jsem na něj koukala pohledem "okamžitě mi řekni co chceš ,nebo odcházím " pochopil . „ Víš já nejsem takovej za jakého mě máš ." „ Jo? Vážně ? " pobaveně jsem se usmála . „ Vážně . Myslíš si , že holky jen využívám . " „A není to tak ?" Zarazil se po moji otázce . „Je . Vlastně bylo . Už dlouho jsem žádnou holku neměl a nechci aby sis myslela , že jsem špatnej člověk ." Zněl upřímně , ale nemůžu mu uvěřit přece . „Proč ti záleží na tom , co si o tobě myslím ?" Podíval se mi přímo do očí . „Protože ty jsi jiná ." Tohle mě vyvedlo z míry . Jak jako jiná co je semnou špatně ?„Jak jiná? ." „Víš já nikdy nepotkal holku jako ty . Mám pocit , že ti můžu věřit a že jsi prostě hodná a správná . A to tě vlastně vůbec neznám . Nevím co to je a tohle jsem ti prostě chtěl říct . " nepřestávám vycházet z údivu . Kolikrát asi tohle pověděl ? Pořád se mi díval do očí. Byl tak roztomilý a zároveň z něj vycházelo něco hrozně temného a dravého . Byl prostě až děsivě roztomilý. Kruci . Nad čím to přemýšlím ? Už zase zas a znova se mi vrývá pod kůži jediným pohledem . Nezmohla jsem se na jediné slovo , byla jsem z něj zmatená . „Jsi v pořádku ?" Prolomil ticho trošku napjatě. „Už budu muset jít ." Řekla jsem najednou . Útěk . To bylo dobrý řešení . „Dobře doprovodím tě ." Řekl rozhodně. „D-dobře " proč jsi souhlasila jsi blbá?

Cestou jsme mlčeli a Kyle si zapaloval druhou cigaretu. Připadal mi pořád tak klidný . Asi i byl . Byli jsme u mých dveří . „Tak tady bydlím děkuju za doprovod ." „Jsem rád." Při těhle slovech se přiblížil až jsem byla opřená o zeď zády a on si dal ruku vedle mé hlavy . Začal se přibližovat . Tohle ne to nesmím . Uvnitř jsme křičela "tohle nesmíš".

Ahooj tak je tu další část ❤️🙈 doufám , že se vám zatím příběh líbí 😊❤️ a omlouvám se , že teď docela dlouho nevyšla kapitolka , ale nestíhala jsem 😅 jinak jsem vám ještě moc chtěla poděkovat za 200 přečtení jste neskuteční❤️ moc si toho vážím ❤️ pokud máte nějaké otázky , připomínky nebo rady budu ráda 😊
Ps. Prostě jsem chtěla aby to skončilo napínavě pardon 🤷🏽‍♀️😂
Vaše Niky🖤