Slytherin Witches

1. Kapitola

Krásná velká síň byla rozjasněna stovkami svíček, jenž se pohupovaly ve vzduchu a zářili jako tisíce světlušek. Na začarovaném stropě byly vidět vycházející hvězdy a právě ubývající měsíc. Všechny stoly byli obsazeny až na pár míst, které teprve čekaly na nové studenty. Nad stoly vlály vlajky jednotlivých kolejí a i ty jakoby si chtěli povídat. Vlály ze strany na stranu, i když v místnosti nebylo nic, co by je mohlo rozhoupat.

Všude to šumělo hovorem a příběhy z prázdnin. Všichni se vesele usmívaly a chovaly se přátelsky. Mávaly na sebe a usmívaly se jak mudlové říkají od ucha k uchu. Všichni si vesele povídali a sál doslova šuměl. Všichni až na jednu jedinou výjimku. Dívka s havraními vlasy, modrými oči a kamenným skoro až znuděným výrazem. Karina Petrovova. Zmijozelská studentka nad jejíž hlavou hrdě vlála zelená vlajka s hadem. Přehodila si vlasy na pravou stranu a dívala se po ostatních.

Věděla, co teď nastane. Do síně vejde profesorka McGonagallová spolu s malými prváky, kteří budou rozřazeni do svých nových kolejí. Potom vstane Brumbál a pronese svojí typickou uvítací řeč spolu s pár zákazy a informacemi. Moc dobře taky věděla, že jedna z těch informací bude hlásat o Turnaji tří kouzelníků, která se tu letos bude konat. Věděla o tom už dlouhou dobu a ani trochu z toho neměla radost.

Zatímco prváci byli rozřazování, ona měla plnou hlavu myšlenek, vzpomínek a představ. Stále si však udržovala svůj vážný výraz a nedávala na sobě nic znát. Všichni najednou tleskaly a ona si všimla, jak si všichni nadšeně špitají a usmívají se. Otočila se na svého jediného přítele. ,,Čemu všichni tleskají jako idioti?!'' Draco Malfoy se otočil a v očích mu bylo vidět malé nadšení, snažil se však vypadat nad věcí. ,,Prý se tu má konat Turnaj tří kouzelníků a jeden student z Bradavic se taky zúčastní.'' Otočil se zpět ke svým poskokům a něco jim vyprávěl.

,,Teď spolu se mnou přivítejte rozkošné dámy z akademie v Krásnohůlkách a jejich ředitelku madam Maxim.'' Ihned na to se otevřely velké dveře a dovnitř naběhlo asi 20 dívek oděných v krásných modrých šatech. Všichni kluci se nakláněli, aby lépe viděli a dívky na svých obličejích vytvářely kyselé výrazy. ,,Nyní přátelé ze severu, přivítejte hrdé syny Kruvalu a jejich velmistra Igora Karkarova.'' Teď se pro změnu zase nakláněly dívky a chlapci jen kroutili nesouhlasně hlavami, až do okamžiku kdy do síně vstoupil poslední student Kruvalu. Viktor Krum chytač Bulharského famfrpálového týmu. Ve chvíli kdy ředitel Karkarov procházel kolem Zmijozelského stolu spatřil tvář Kariny, rychle se na ni podíval a se zhnuseným výrazem opět odvrátil svoji tvář.

,,A nyní Vám všem přeji dobrou noc.'' Hned jak Brumbál domluvil všichni se začali pomalu zvedat ze svých míst. Za sebou zanechávali pouze prázdné talíře a odcházeli s plnými žaludky. Karina se rychle zvedla a spěchala ze síně pryč. Když ji ostatní studenti viděli, začali ji rychle uhýbat, nikdo totiž s touhle zmijozelskou holkou nechtěl mít nic společného.