Slytherin Witches

2. Kapitola

Probrala jsem se z hlubokého a opět naprosto bezesného spánku a posadila se na posteli. Občas bych chtěla být probuzená díky slunci ne díky chladu a vlhkosti. Nevýhoda toho mít společenskou místnost ve sklepení. Ale po tom čase co jsem tu strávila, už jsem si zvykla. Vstala jsem a šla se připravit na první školní den.

Černé podkolenky se zelenými teniskami, bílá košile zastrčená v sukni a k tomu zmijozelskou kravatu, své dlouhé vlasy jsem nechala volně a k tomu všemu si vzala svůj černý kožený batůžek. Když už musím nosit školní uniformu tak ať v ní vypadám, co nejlíp.

,,Nikdy jsem tě neviděl, že bys tak pospíchala spát jako včera.'' Polkla jsem. ,,Byla jsem unavená Draco. Dokonce i někdo jako já může být unavený.'' ,,Takže to nebylo tím, že tu jsou lidi z Kruvalu a ty se jim chceš vyhnout?'' Vzal si krásně zelené jablko a zakousl se do něho. Já jsem zase roztáhla Denního Věštce a začetla se. Zaklepal mi na noviny a čekal na odpověď. Studenti, kteří seděli vedle nás, otočili zvědavě hlavy a sledovali, co se bude dál dít. Položila jsem noviny, podívala se na studenty velmi nepříjemným pohledem a velmi naštvaně se podívala zpět na Draca. ,,Ne. Nebylo to kvůli nim. Byla jsem prostě unavená. Neměj o mě zbytečnou péči, jinak si budu myslet, že začínáš být slaboch nechceš přece aby si lidi mysleli, že si stejný jako tvůj otec. Ovce co poslouchá rozkazy.'' Vytrhla jsem mu jablko z ruky a zakousla se taky. ,,Neboj.'' Odpověděl dotčeně.

První hodinu jsme měli mít OPČM spolu s Nebelvírem. Jakmile se otevřely dveře do třídy, nahrnul se každý ke své lavici. Sedla jsem si automaticky vedle Draca a čekala, až přijde náš nový učitel. ,,Jmenuji se Alastor Moody a v těchto hodinách se budeme učit jak se bránit černé magii. Preferuji spíše praktické hodiny. Začneme něčím ostřejším.'' Po všech se podíval svým náhradním okem a přitom dokulhal až ke svému stolu. ,,Kdo ví něco o kletbách, které se nepromíjejí?'' Samozřejmě se přihlásila Grangerová, ovšem dnes velmi pomalu s bolestivým úšklebkem. ,,Ano slečno...?'' ,,Gragerová. Kletby, které se nepromíjejí, jsou vůbec ty nejhorší kletby, které existují. Jsou celkem tři. Používali je hlavně následovníci Pána zla.'' ,,Výborně 10 bodů pro Nebelvír.'' Pak se otočil a došel pro něco za svůj stůl, když se vrátil nesl sebou nějaké tvory, které velmi připomínali pavouka. Položil je na stůl, aby na ně každý viděl a opět se rozhlédl po třídě. ,,Kdo mi řekne první z nich? Co třeba.... co třeba slečna Petrovova?'' Celá třída se na mě otočila a já jsem se postavila. ,,První kletba je kletba Imperius. Kouzelník, který vás touto kletbou ovládá, vás přinutí udělat prakticky cokoliv. Když byste byl ovlivněn touto kletbou byl byste schopný zabít klidně i někoho velmi blízkého.'' S úsměvem jsem se posadila a čekala co dál. ,,Správně. 5 bodů pro Zmijozel. Taky se spoustu Smrtijedů po pádu Pána zla vymlouvalo, že pod touto kletbou bylo. Mimochodem jak se daří vašemu strýci? On tuhle kletbu měl ve zvlášť velké oblibě, že?'' Ticho ve třídě bylo skoro hmatatelné. Všichni se zatajeným dechem čekali, co bude dál. ,,Ano měl ji velmi rád. Až mu budu psát příští dopis do Azkabanu vyřídím mu, že jste se po něm ptal, jestli se k němu dopis ovšem dostane.'' Mile jsem se usmála a dál se nevyjadřovala. Otočil se a vytáhl prvního pavouka. Položil ho na stůl, namířil na něj hůlku a pronesl první kletbu. ,,Imperio'' Pavouk začal dělat vše, co po něm Moody chtěl, všichni se smáli, dokud ho nezačal nutit, aby se topil. Všem spadl úsměv ze rtů, kromě mě. Teď teprve to bylo zajímavý. ,,A co druhá kletba? Kdo zná druhou? Pan Longbottom?'' Ten nešika z Nebelvíru se postavil a začal koktat. ,,Cruciatus.'' Řekl to tak potichu, že ho sotva kdo slyšel. ,,Správně. 5 bodů i pro vás. Tato kletba vás nutí prožívat hroznou bolest, pokud jste tomu vystaveni dlouhou dobu, můžete úplně zešílet.'' Podíval se na Nevilla a potom šel pro dalšího pavouka. ,,Crucio.'' Pavouk se začal svíjet a vydávat pištivé zvuky, kroutil se a snažil se uniknout. Marně. ,,Dost už! Přestaňte. Vždyť ho to bolí.'' Grangerová vykřikla tak náhle, že i profesor se lekl. ,,A co poslední kletba? Snad byste nám ji mohla říct.'' Zakroutila hlavou a vypadala, že se rozbrečí. ,,Ne? Avada Kedavra.'' Z jeho hůlky vytrysklo zelené světlo a pavouk byl na místě mrtev. ,,Smrtící kletba. Jen jediná osoba ji přežila a ta sedí tady.'' Podíval se na Pottera, napil se z té své lahvičky a odešel.

Všichni opouštěli učebnu s poněkud posmutnělou náladou. Samozřejmě až na mě. ,,Nejlepší hodina co jsem po dlouhé době zažila. Doufám, že bude víc takových.'' Pronesla jsem ve dveřích a usmála se na ostatní.