Slytherin Witches

6. Kapitola

Seděla jsem v pohodlné sedačce ve Zmijozelské společenské místnosti a pozorovala plameny v krbu. Byla jsem, jak se říká myšlenkami úplně mimo. Od doby kdy mi Dimitri řekl pravdu o tom, že nejsem jejich krve, uběhlo už pár dní a já neustále o jeho slovech přemýšlela. Nedávalo mi to smysl.

V tuto dobu bylo nejzajímavějším tématem Potter.... nečekaně. Konkrétně tedy jak je možné, že se Potter může zúčastnit té soutěže, ve které může přijít o život. Podle mě se tam hlásili jen hlupáci, kteří si pořádně nepromysleli, oč v těchto hrách jde, a nebo jejich ego, bylo vyšší než jejich IQ.

,,Myslím si, že Brumbálův miláček prostě dostal nějaké zvláštní povolení, aby se mohl zúčastnit a pak všichni dělali, že jsou překvapení.'' Pansy se zatvářila jako by právě rozlouskla záhadu století a hrdě se usmívala. Nedokážu pochopit, že někdo tak hloupej opravdu existuje. ,,Vážně si myslíš, že by Brumbál hodil Pottera do téhle nebezpečné hry a riskoval tak jeho vzácný život?'' podívala jsem se na ni a čekala, co moudrého z ní vypadne tentokrát. ,,Chtěl by zvýšit jeho popularitu ne?'' odsekla mi naštvaně. ,,Co myslíš ty Draco?'' otočila se na něj a koukala na něj jak štěně, které chce pamlsek. Draco se zatvářil zamyšleně a povýšeně, takže jako každý den. ,, Podle otce je Potter naprostý hlupák, ať už sám nebo s pomocí, prostě se tam dostal a učitelé mu jistě budou neustále nadržovat. Je to jejich miláček. Slavný Potter, tomu přece nemůže nikdo ublížit.'' Pokaždé když pronesl jeho jméno se naštvaně zatvářil. ,,Pansy se ptala na tvůj názor ne na názor tvého otce. Máš přeci vlastní názor ne?'' chtěla jsem Draca trochu poškádlit. ,,Samozřejmě, že mám vlastní názor'' otočil se na mě s dotčeným výrazem a Pansy se usmála. Crabbe a Goyle se jen nechápavě dívali. Předpokládám, že si ani neuvědomovali, o čem se mluví. ,,A co si teda myslíš Draco?'' zeptal se po chvíli Goyle. ,,Myslím, že Potter tam zařve. A bude to brzo. Klidně se s Vámi vsadím, že nevydrží do konce turnaje.'' spokojeně se zasmál a dál se nevyjadřoval. ,,Neměl by ses moc sázet, třeba to celé vyhraje.'' Zvedla jsem se z pohovky a ještě než jsem odešla z místnosti, spokojeně jsem se na ně usmála. ,,Tak či tak, Bradavice mají se dvěma šampiony velkou šanci vyhrát.''

Lektvary se neuvěřitelně vlekly. Ani nevím, co za břečku jsem to vlastně dělala. Naklonila jsem se k Dracovi, který stál po mém boku. ,,Myslíš si že je vhodný pokaždé když začínáš větu říkat Můj otec..? Jestli se budeš neustále předvádět a vychloubat, brzo se ti to vymstí Draco." Pošeptala jsem do ucha a dál se věnovala tekutině v kotlíku. Bylo jedno, co umíchám stejně mi to Snape uzná. ,,To mě tady chceš jako poučovat co smím a co nesmím říkat nebo dělat? Nestarej se o mě, ale o sebe." Odsekl mi dotčeně a nepříjemně se na mě podíval. ,,To není poučování, spíše takové varování. Dělej, jak myslíš, já ti jen říkám, že jednou tě v tom někdo pěkně vymáchá." Odpověděla jsem, nevšímajíc si jeho ledového výrazu.

Venku dnes bylo krásně, seděla jsem na nádvoří alistovala v knize. Kolem chodilo spoustu žáků, většina s odznaky,které byly vyloženě proti Potterovi. Jsem sice Zmijozel a mám Nebelvírnenávidět, ale já osobně si myslím, že Potter má šanci vyhrát. Na lavičcekousek ode mě se válel Diggory a vesele se smál spolu s ostatnímiz Mzimoru. Sledovala jsem tu podívanou z dostatečně vzdálenosti.Přišel k němu Potter, něco mu řekl, pak něco nepříjemného řekl tomu jehokamarádovi, který na něj nyní byl očividně naštvaný, a pak jsem se zvedla a šlase podívat z blízka. Draco slezl ze stromu, na kterém doposud seděl.,,Něco tě žere Pottere?" zakřičel na něj. ,,Vsadil jsem se s mým otcem..."zakroutila jsem hlavou, zas ten jeho otec pomyslela jsem si. Přišla jsem blíž auž slyšela Pottera, jak mu odpovídá. ,,Je mi úplně jedno co si myslí tvůj otecMalfoyi." strčil do něho, což už jsem sledovala z dostatečné blízkosti.Dracovi kumpáni jen blbě koukali a nevěděli co dělat. ,,Je to nelidská stvůra a ty jsi ubožák."dořekl naštvaně Potter a otočil se k němu zády, aby odešel. Poznámka oubožákovi Draca naštvala a vytahoval si hůlku, aby Potterovi něco udělal. Kdyžv tom najednou z něj byla bílá fretka. Ano, opravdu fretka. Mířil sito k němu naštvaný Moody s hůlkou v ruce. Všichni se smáli. Já jsemDraca varovala, neposlechl a teď na to doplatil. Profesor Moody si stoupl vedlemě. ,,Co myslíte slečno Petrovova, mám ho už přeměnit zpátky." Řekl potichutak, abych ho slyšela jen já. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. ,,Vy jsteučitel." Pokrčila jsem nevině rameny, usmála se a odešla. Měla jsem Dracovipomoct? Možná. Mohl si za to sám? Určitě. Varovala jsem ho? Varovala, nedbal nato, jeho boj. Sám mi přece řekl, že se o něj nemám starat.