Ťapka

Vcelku smůla

Otevřela jsem dveře od skříně ale nic tam nebylo. To už mi přišlo opravdu divné. Když jsem ji zase zavírala, uviděla jsem, jak zpod ní vytéká červená tekutina. "Kurva já ji tam skřípla!" Okamžitě skříň zase otevírám ale nic v ní nevidím. Ani ta červená věc už tu není.

Začínám se už trochu bát. Tohle není normální..

Beru telefon, jdu si lehnout na postel a jen tak z nudy a pro uklidnění si začnu vyhledávat otázku "jsem blázen?". 

Bohužel, uslyším to škrábání znova. Tentokrát jde zpod mojí postele. 

Přestávám dýchat a neopovážím se pohnout ani palcem u nohy. Škrábání ustává a já se odvážím podívat pod postel. Není tam nic víc než obrovská červená louže. 

"Tohle je na mě už moc." Vyjdu z pokoje. Popadnu obě kočky, odnesu si je k sobě a zavřu jim dveře. Teď už mě nějaké škrábání nemůže překvapit. Jdu si lehnout do postele a pokouším se usnout... Do té doby, než zas uslyším mě už dobře známé škrábání. Tentokrát šlo z mého úložného boxu. Rozsvítím lampičku a mráz mi sjede po celých zádech. 

Kočky jsou nikde.