Byl to normální, ničím zajímavým páteční den. Jako obvykle jsem se ráno v 6:00 vzbudil, a udělal hygienu, připravil věci do školy, a smířil se s tím, že musím do školy. Naštěstí mně popohánělo to, že je pátek a máme jen 6 hodin školy. Z domu vycházím v 7:12 a autobus mi jede v 7:24, takže dobrý. K mému životu patří hudba, takže jsem čapl sluchátka a vyšel vstříc škole. Vyšel jsem z domu, zapl hudbu, a hned jsem byl na zastávce. Cesta autobusem trvá nějakých 30 minut, takže je to docela dlouho. Když jsem přijel ke škole, čekali na mne moji kamárádi. Všichni jsme se poté vydali směr škola. Když bylo 8:07, přišel náš třídní učitel do třídy, a začal učit. První hodinu jsme měli biologii, a potřebovali jsme na dnešní hodinu světlo, proto nám obstaral lampičky. Když zapojil lampičky do zásuvky, tak nefungovaly. Najednou se z rozhlasu z ředitelny ozval pan ředitel, a řekl nám že nejde proud, a neteče voda, tak ať jdeme domů a zítra přineseme omluvenky. Všichni byly rádi, to je jasný. Tak jsme si sklidily nepořádek a šli domů. Když po 7 minutách čekání na autobus konečně přijel, byl jsem rád že jedu domů, a půjdu s kámoškou ven. Jmenovala se Lucy. Je to moje nejlepší kamarádka. Když jsem byl konečně po 30 minutách strávených v autobuse na zastávce, šel jsem domů. Když jsem byl v půlce cesty, zdálo se mi divné, že za mnou už nějak dlouho jede velká bílá dodávka. Zrychlil jsem krok, ale dodávka také zrychlila. Nakonec jsem začal utíkat, ale dodávka zůstala stát. Říkal jsem si. Bože to jsou podivíni. Když jsem koukal za sebe, na tu dodávku, a pak jsem se otočil....
Byly tam. Dva nabouchaný chlapy, s pistolí v ruce. Otočil jsem se, a začal jsem utíkat tak rychle jak jen to šlo. Když jsem bežel kolem dodávky, tak jsem neměl šanci. Něčí ruka po mě sáhla, a zatáhla mne do vozu, zavázala oči, strčila do pusy hadr, svázala ruce a nohy provazem, a vzali mi i mojí tašku. Rozbrečel jsem se, a neveděl jsem co dál...
