Ráno jsme se s Lucy probudily. Byla nám zima, protože jsme byly nazí. Pozdravily jsme se, a začali jsme si povídat, a přemýšlet nad tím, co nastane dnes. Začali jsme vymýšlet plán. Plán jsme vymýšlely od rána cca od 6:20. Bylo 7.12.2012. Doufali jsme, že do Vánoc budeme doma. Vedle Lucy byla malá televizka, tak jí zapnula. Čirou náhodou tam právě hrály zprávy, a mluvilo se: ,,Mezinárodní policie pátrá po 2 unešených dětech ve věku 14-15ti let. 1 z nich se jmenuje Louis:Postavu má štíhlou, má tmavě hnědé oči a vlasy, je 1,81m. vysoký, a naposledy na sobě měl modré džíny, bílé triko, šedou mikinu a modrou bundu. Naposledy byl spatřen spolužáky ve škole. Ze školy se už bohužel nevrátil. 2.případem je mladá dívka Lucy. Postavu má štíhlou, má modrozelené oči, dlouhé tmavě blonďaté vlnité vlasy. Naposledy měla na sobě černé kalhoty, růžovou trikomikinu, a tyrkysovou bundu. Naposledy byla viděna doma, když šla dát domů svého psa, poté odešla ven, a už se nevrátila". Poté jsme se na sebe podívali a řekli jsme: Ano, hledají nás. K tomu plánu. Ano, bylo by jednoduché zavolat z Lucčinýho mobilu, ale byl tu háček. Nevědeli jsme kde jsme... Přece jenom jsme měli zavázané v tý dodávce oči, a jeli jsme 2 hodiny... Napadlo mně jediné: v té místnosti, kde jsme byly předtím, bylo okno. Takže jestli by se Lence podařilo nějak obstarat klíč k řetězům na noze, bylo by to super. Jestli ne, udělal bych ale proto cokoliv. Klidně bych znovu udělal tamtu věc jako včera. Udělal bych to klidně 30x, ale s tím výsledek že budeme mít odpoutaný nohy, a alespoň spodní prádlo, ale to už je to nejmenší. Až budeme mít odpoutané nohy, a budeme ujištění že jsou všichni dole, půjdeme do místnosti ve které jsme byly, a vylezeme oknem. Je tam velký strom, tak po něm slezeme dolů, a potom utečeme...
