Love In Heaven [FF Marcus&Martinus] POZASTAVENO

Chapter 1

Ráno jsem normálně vstala a doufala, že tenhle školní rok to bude o něco lepší než ten minulý. Podívala jsem se na budík a bylo 6:30. Vylezla jsem z postele a hned se šla převléct, a rozčesat si své blonďaté vlasy.

Když už jsem byla oblečená, šla jsem do kuchyně pro snídani. Nikdo v domě už nebyl. U talíře s toasty ležel papírek. Bylo na něm napsáno: Ahoj Haily, už jsem musel do práce. Tady máš snídani. Ať se ti ve škole daří, táta.

Žiju jen s taťkou. Mamka umřela když mi bylo 14, měla rakovinu plic.
Přestala jsem na to myslet a snědla si svou snídani. Potom jsem si vzala batoh a šla do školy. Do uší jsem si dala sluchátka a aspoň na tu chvíli jsem přestala vnímat okolní svět. Do školy se mi vůbec nechtělo, ještě když tam budou Gunnarseni.

*

Stála jsem u vchodu do školy a přemýšlela, jestli tam fakt jít nebo jestli radši skočit pod auto. Najednou jsem uslyšela školní zvonek, tak jsem radši šla do té budovy. Našla jsem si svou skříňku a dala tam nějaké věci. Okolo mě procházelo plno mě známých lidí kteří mě minulý rok zesměšňovali.

Snažila jsem se je nevmímat. Dařilo se mi to až do chvíle, kdy mi ten blb Martinus Gunnarsen podrazil nohy. Spadla jsem na zem a potichu jsem sykla bolestí. Všichni okolo se začali smát. Měla jsem co dělat aby jsem udržela slzy. ,,Ale copak? Chce se ti brečet?" zasmál se Martinus a všichni co byli na chodbě se zasmáli taky.

Zazvonilo a on do mě kopl a potom se svou partičkou odešel. Když už na chodbě nikdo nebyl, připlazila jsem se ke zdi, opřela se o ní a začala tiše brečet. Myslela jsem, že to bude lepší, ale jsem moc naivní. Najednou si mě někdo přivinul do objetí. Bylo mi jedno kdo to je. Potřebovala jsem takové upřímné obejmutí.

Projížděla mnou velká vlna tepla. Když jsem se odtáhla, málem jsem zkolabovala. To byl...Marcus?
Chtěla jsem se zvednout a odejít pryč, ale Marcus mě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě. ,,J-já bych se ti chtěl omluvit Haily. Za ten minulý rok. Byl jsem fakt hnusnej, ale přes prázdniny jsem si to uvědomil. Promiň" řekl a hned na to mi pustil zápěstí.

,,N-no, dobře. Ale tvůj bratr si to neuvědomil a jestli je to nějaká sranda tak bych ti musela říct že je to největší ubohost co jsem kdy viděla" měla jsem v plánu konečně odejít do třídy, ale zase mě zastavil. ,,Haily promiň, mě to fakt mrzí" smutně na mě koukal.
,,Fajn, ale teď už musím jít do třídy" řekla jsem s tak trochu nezájmem.
Nikdy nezapomenu na to, co mi dělal.

*flashback*

,,Jsi jen obyčejná nicka!" zařval po mě Marcus. Po tváři mi stékalo víc a víc slz. ,,Prosím, p-přestaňte" vzlykla jsem. Hned na to mi na tváři přistála silná facka. ,,Ty nám rozkazovat nebudeš, jasný?!!" kopl do mě Marcus a Martinus se přidal.
Potom někam odešli a nechali mě bezvládně ležet na chodníku. Byla zima ale já se nemohla ani pohnout.
Promrzla jsem a byla 3 týdny nemocná.

*end of flashback*

Na tu vzpomínku mi po tváři stekla neposedná slza. Neuvědomila jsem si že tam furt stojí Marcus. Rychle jsem si slzu otřela a běžela do třídy.
,,Haily" zavolal na mě Marcus, ale to už jsem byla ve třídě a omlouvala se, že jsem byla na toaletě.

Pochvíli do třídy vešel i Marcus. Jelikož nemám kamarády, sedím sama vždy vzadu. No a zrovna učitelka řekla, ať si zamnou sedne Marcus. Takže jako super.
,,Ahoj" řekl a potichu se posadil. ,,Čau" snažila jsem se s ním nenavázat oční kontakt.

Marcus

Seděla tam u zdi a plakala. Rychle jsem za ní přiběhl a pevně ji objal. Vyvolávalo to ve mně zvláštní pocit. Byla tak krásná a já si to neuvědomoval. Jsem vůl a teď to chci napravit.

Pochvilce se odemě odtáhla a byla trochu překvapená. Chtěla odejít ale já ji chytl za zápěstí ,,J-já bych se ti chtěl omluvit Haily. Za ten minulý rok. Byl jsem fakt hnusnej, ale přes prázdniny jsem si to uvědomil. Promiň" hned potom jsem ji pustil. ,,N-no, dobře. Ale tvůj bratr si to neuvědomil a jestli je to nějaká sranda tak bych ti musela říct že je to největší ubohost co jsem kdy viděla" řekla a chtěla jít. ,,Haily promiň, mě to fakt mrzí" smutně jsem na ni koukl.

,,Fajn, ale teď už musím do třídy" řekla s nezájmem. Ještě chvíli tam semnou stála a nad něčím přemýšlela. Potom ji po tváři stekla slaná slza. Utřela si ji a utekla do třídy. ,,Haily" zavolal jsem na ni a následně za ní běžel. Už byla ve třídě.

Učitel mě posadil k ní. Nebyla moc nadšená, ani se jí nedivím. Na jejím místě bych se přesadil. ,,Ahoj" posadil jsem se. ,,Čau" dívala se úplně někam jinam jen ne na mě.

815 slov omg💖
Tenhle příběh už mám dlouho předepsanej, tak jsem ho chtěla vydat💟

-Karolin G.🌹