Love In Heaven [FF Marcus&Martinus] POZASTAVENO

Chapter 2

Haily

Pořád jsem cítila jak se na mě koukal. Nechtěla jsem se na něho podívat. Ale nedalo mi to, a stejně jsem se podívala. Vpíjela jsem se do jeho čokoládových očí ve kterých byly jiskřičky. Přerušil nás učitel který si mě ihned zavolal abych mu objasnila proč jsem se v hodině bavila s Gunnarsenem.

Moc jsem jeho kecy nevnímala, zaujala mě bílá zeď naproti mě. Byla o dost zajímavější než celý jeho výklad o tom, jak jsem se zhoršila a že jestli to tak bude pokračovat dál, zavolá tátovi.

Nějak jsem nechápala to, v čem jsem se zhořila. A navíc jsem se s Marcusem ani nebavila. Jen jsme se na sebe koukali no bóže. ,,Doufám že je vám to jasné Evansová a teď se běžte posadit" řekl a já si šla sednout. Martinusova partička se mi začala smát, ani nevím proč.
Někdo z nich mi poklepal na záda, ale nějak jsem si toho nevšímala.

Když jsem si sedla Marcus mi něco chtěl říct, ale učitel po něm křikl že si to může nechat na přestávku. Po nudné hodině jsem se vydala ke skříňce pro fyziku. Když jsem šla směrem ke třídě, Martinus mě shodil na zem a následně do mě začal kopat. Přidalo se čím dál víc lidí. Křičela jsem ať mě nechají, ale nic nepomohlo. Potom jsem si toho všimla, na záda mi někdo dal papír s nápisem Kopni si do mě.

Marcus

Vyšel jsem ze třídy a měl v plánu najít Haily s říct jí o tom papíru který má na zádech když mi to učitel nedovolil v hodině. Když jsem procházel kolem skříněk viděl jsem kolečko studentů jak se nahlas smějí. V průběhu toho jsem slyšel dívčí pláč a hned mi bylo jasné o koho jde. Rozeběhl jsem se a část lidí odehnal pryč.

Ležela tam a po těle měla modřiny. Oči měla rudé a vlasy rozcuchané. ,,M-Marcusi" chytla se mě a já ji přitáhl do objetí. Další chvíle kdy můžu vdechovat její vůni po skořici a vanilky. Když jsem odvrátil zrak, viděl jsem Martinuse jak se s jeho partou nad námi smějí.

Vstal jsem a musel jsem pustit tu moji chudinku. Počkat, vážně jsi řekl moji? Možná moje není teď, ale pevně věřím v to, že jednou bude.
Ano, přiznávám se. Asi jsem se zamiloval. Ne asi, ale určitě!

Šel jsem směrem k Martinusovi, natáhl se a dal mu jednu pořádnou přes hubu. Smích se z jeho tváře vytratil. ,,Seš normální?!" zařval po mně. ,,A ty seš normální když mlátíš zcela nevinnou holku? Nic ti neudělala! Proč k tomu vůbec navádíš ostatní? Jakej důvod k tomu máš?!" štěkl jsem po něm. On se jenom ušklíbl a se svou partou odešel pryč.

Sklonil jsem se k té princezně a ona se mi dívala do očí. ,,D-díky že jsi se m-mě zastal, nemusel j-jsi" zavzlykala a sklopila hlavu k zemi. Mezi ukazováčem a palcem jsem jí jemně chytl za bradu. ,,Ale musel. Od teď tě budu chránit. Nezasloužíš si další trápení každý den" řekl jsem a ona mě na to silně objala.

508 slov💖
-Karolin G.🌹