Můj únosce

3.

Probudila jsem se s obrovskou bolestí hlavy a nic jsem neviděla. Byla jsem k něčemu přivázaná nějakým provazem, hádám že k židli, protože jsem seděla. Slyšela jsem vrznutí dveří a dělala jsem, že ještě spím. Poslouchala jsem rozhovor mezi dvěma muži: "Je docela hezká, škoda že patří Jamesovi hned bych jí ošukal k smrti. No, ale tvoje není, takže si o tom můžeš jen nechat zdát. Hmmm. Není už vzhůru?" Slyšela jsem, jak se ke mě blíží kroky. Do očí mě praštilo světlo, "Aaa, tak holčička poslouchá cizí rozhovory!?" Hned jak to dořekl tak mi dal facku. "Přestaň, jestli se jí něco stane James nás oba zabije." "Nojo já zapomněl, já tomu tvému bratrovi tak závidím, ale být tebou jsem na něj naštvaný." "Proč." "No, já myslel, že budeš boss ty a né on." "S tím jsem se už smířil, otec měl vždycky radši bratra než mě." Já jen poslouchala rozhovor mezi těma dvěma a dívala jsem se jak vypadají, no k zahození nebyli. První ten co je podle toho co jsem pochopila bratr nějakého šéfa tady, tak ten byl blonďatý, štíhlý a měl modré oči, ten druhý byl vysoký, sportovní postavy, měl hnědé vlasy a zelené oči. Byli docela hezcí, ale to nemění to, že to jsou mafiáni.

"Takže ty si Katie že? No nic, já jsem John a tohle je můj kolega Max, my tě teď odvedem za mým bratrem, to je boss mafiánů, takže být tebou ho radši poslouchám na slovo, jinak tě asi odstřelí, nemá s tím problém, zabil by klidně i mě, kdyby chtěl.

John mě rozvázal a postavil mě na nohy. Táhl mě nějakou dlouhou chodbou, na které bylo několik dveří, Max šel za námi. Zastavili jsme na konci chodby a John zaklepal. Čekali jsme než se ozve dále, a potom jsme vešli dovnitř. Vešli jsme do velké pracovny, kde za stolem seděl muž. Byl hezký, blonďáček s modrýma očima, byl sportovní postavy. "Už se nám princeznička dostatečně vyspinkala," řekl. "No nic, odveďte jí do jejího pokoje, já za ní přijdu večer a všechno jí vysvětlím."