Můj únosce

6.

Z pohledu Katie

když jsem se probudila všechno mě bolelo, proto jsem se rozhodla dát si vanu. Bylo pro mě těžký jen vstát. Zvedla jsem se a zamotala se mi hlava. Spadla jsem a viděla jen tmu.

Z pohledu Maxe

Nevím co se se mnou děje, na té holce se mi něco líbí. Nesmím se do ní zamilovat, stejně jí bratr zabije, ale je mi jí tak líto, chtěl bych jí nějak pomoct. 

O ničem jiném jsem nepřemýšlel. Potřeboval jsem jí aspoň na chvíli vidět. Šel jsem ještě do kuchyně, abych jí vzal něco k jídlu, musí už mít hlad. Dal jsem jí na tác nějaké ovoce, müsli s mlékem a čaj. Šel jsem tou chodbičkou, která vede k jejímu pokoji. Nenávidím tuhle chodbu, protože si vždy vzpomenu na naší mrtvou sestru, které tenhle pokoj dřív patřil. Měl jsem sestru hrozně rád, byla to taková moje kamarádka. Jenomže jí jednoho dne unesl jeden gang a zabili jí. Aspoň takhle mi to vysvětlil bratr. Zkoušel jsem ten gang najít a pomstít svou sestru, ale nikdy jsem ho nenašel. 

Byl jsem u jejích dveří. Ze slušnosti jsem zaklepal, ale bylo ticho. Přišlo mi to divné, protože nebylo brzo ráno, aby ještě spala a bratr odjel už v noci do Francie. Otevřel jsem dveře a málem se mi zastavilo srdce. Ležela na zemi a okolo hlavy měla kaluž krve. Odhodil jsem tác s jídlem a přiběhl k ní. Ujistil jsem se jestli dýchá. Moje srdce se zase rozbušilo, když jsem zjistil, že dýchá. Zvedl jsem jí ze země a položil do vany, kterou jsem napustil trochou studené vody. Umyl jsem jí ránu na hlavě, naštěstí nebyla tak moc velká. Obvázal jsem jí tu hlavu, umyl jsem jí krev, kterou měla skoro všude. Usušil jsem jí a oblékl do čistého a suchého oblečení. Přenesl jsem jí rovnou do postele a přikryl jsem jí peřinou. Sedl jsem si vedle ní na postel a ještě chvíli jsem jí pozoroval.

Nesnášel jsem bratra za to, co jí udělal. Teď jsem si byl úplně jistý tím, že jí budu muset pomoct se odtud dostat. Vzpomněl jsem si na ostrov, který mi před svou smrtí darovala matka a otec ani bratr o něm nevědí. Jezdím tam, když potřebuji být chvíli sám, takže jsem tam víc než tady.

Šel jsem jí znovu připravit snídani, aby neměla hlad až se vzbudí. 

Z pohledu Katie

Vzbudila jsem se s obrovskou bolestí hlavy. Sáhla jsem si na ní a zjistila jsem, že jí mám obvázanou, chtěla jsem si vzpomenout, co se stalo, ale nešlo to. Taky jsem si všimla, že na sobě nemám svoje oblečení. Měla jsem na sobě tepláky, které mi byly trošku volnější a šedé triko, které bylo dlouhé jako šaty. Koukala jsem do stropu a pořád jsem se pokoušela vzpomenout si aspoň na něco. Zaslechla jsem kroky, které se blížily k mému pokoji. Měla jsem strach, že je to James. Zahrabala jsem se víc pod peřinu a začala se modlit, ať to není on. Otevřely se dveře a pro moje štěstí v nich stál Max. Spadl mi kámen ze srdce a vylezla jsem zase z peřiny. Sledovala jsem ho, držel něco v ruce. Byl to tác s jídlem. Rozzářili se mi oči, když jsem spatřila to jídlo. Měla jsem hrozný hlad. 

Z pohledu Maxe

Musel jsem se usmát nad tím, jak se Katie rozzářili oči, když spatřila to jídlo. Přešel jsem k její posteli a sedl si na okraj. Podal jsem jí tác s jídlem, hned se do toho pustila. ,,Co se stalo?" Zeptala se Katie. ,,Omdlela jsi," odpověděl jsem jí a podíval jsem se na ní s lítostí. ,,Chci ti pomoct se odtud dostat," řekl jsem jí a čekal jsem na její reakci. ,,A jak?" Zeptala se a vypadalo to, že už to dávno vzdala. ,,Mám ostrov, o kterém bratr neví, mohli by jsme tam spolu odletět, jen potřebuju, aby bratr někam na déle odjel, aby jsme měli dost času." řekl jsem a ještě jsem dodal: ,,Nesmíš se bratrovi vzpouzet, dělej přesně to, co chce on, jinak to nepřežiješ." Podívala se na mě trochu vystrašeně, ale pak kývla hlavou na souhlas. 

Chvíli jsme si povídali, když v tom někdo rozrazil dveře. ,,Ty jsi neponaučitelný Maxi, neříkal jsem ti snad, že ona není náš host, ale že je to náš vězeň?" Řekl James hodně naštvaně. Hned mi došlo, že se muselo něco stát, jinak by nebyl až tak naštvaný. Nic jsem neříkal a odešel jsem z pokoje. V tuhle chvíli jsem nevěděl, jak Katie pomoct.

Z pohledu Katie

Když do pokoje vtrhl James, doufala jsem, že mě tam s ním Max nenechá samotnou. Ale on ani nic neřekl a odešel rychle z pokoje. Bála jsem se, co mi zase udělá. ,,Co to máš z hlavou, a proč na sobě máš Maxovo oblečení?" zeptal se mě James naštvaně. ,,Omdlela jsem a Max mě tu našel," odpověděla jsem s klidem. ,,Dobře," řekl James bez emocí a odešel. Byla jsem zmatená, čekala jsem, že mi zase něco udělá nebo na mě začne řvát, ale on nic. 

Z pohledu Jamese 

Byl jsem pracovně ve Francii, našli jsme gang, po kterém jsme šli už dlouho. Myslel jsem, že konečně zabiju jejich bosse, ale měl jsem v mém gangu zrádce, který jim vše řekl a oni na nás byli připravení. Zemřelo mi pět silných chlapů a mě postřelili. To je jediný důvod, proč jsem tu holku dneska nechal být.  Pozítří pojedeme znovu do Francie a vyřídíme si to s nimi. Přemýšlel jsem, že si s sebou vezmu tu holku, abych se nenudil a měl se na kom vybít.