Sam
Odcházela jsem odtamtud se skleněnýma očima. Zase jsem procházela temnou chodbou kterou mě vláčil až jsem dorazila na místo, kde mě chytil. Bála jsem se ho čím dál víc, naháněl mi strach a teď mi nahání ještě větší, když teď vím, že je do mě zamilovaný nebo to alespoň tvrdí. Sevřela jsem do ruky medailonek, co mi visel na krku darovaný Jamesem. Byl hezky zlatý,ve stylu barokní doby. Myslela jsem na něj, na oba. Do hruďi se mi zabodávali hroty nožů tak zvané pocity. Jeden z nich byl smutek, žal, ublížení, láska a bezmoc. Cítila jsem se tak slabá, nemohoucí, bez sil. Stála jsem v tý tmě a nechala jsem dopadat kapky na šaty které byli pokropené mými slzami. Slyšela jsem, jak někdo odchází ze síně, smál se.
ČTEŠ
How deep is your love II.
FanfictionVAROVÁNÍ: Tuto Fanfikci nepochopíte, pokud si nepřečtete první díl, takže na co čekáš? Jdi si ho přečíst a potom se vrhni sem! A taky, vyskytují se zde vulgarismy a sexuální scény.
