Tak strašně moc se mi točila hlava, že jsem se musela držet zdi abych neomdlela nebo to semnou někde neseklo. Byla jsme jako zvadlá květina, co potřebovala vodu aby mohla vůbec ještě pár dnů přežít.
Bylo mi ze sebe na nic.
Proč jsem tak hloupá? Měla bych to říct Jamesovi nebo to v sobě držet navždy? Mám strach..
Aniž bych chtěla, proudy slz mi sjížděli po obličeji a vytvářely mokré cestičky. Dívala jsem se na svoje ruce co se třásli strachem, na svoje nohy od modřin z minula.
Nechci svoje tělo, je tak zohavené a to jen mojí vinou.
Odešla jsem z koupelny, neohlížela se rychle jsem došla k posteli kde jsem se zavrtala do peřiny a do pár sekund byla ve světě svých myšlenek.
ČTEŠ
How deep is your love II.
FanfictionVAROVÁNÍ: Tuto Fanfikci nepochopíte, pokud si nepřečtete první díl, takže na co čekáš? Jdi si ho přečíst a potom se vrhni sem! A taky, vyskytují se zde vulgarismy a sexuální scény.
