The Reason Why... [Ereri FF] POZASTAVENO

5.

,,Děkuji za půjčení." podal jsem Hanji tašku s půjčenými věcmi.
,,Není zač." usmála se na mě.
,,Jak to dopadlo?" zazubila se hned.
,,Vlastně nijak." podrbal jsem se nervózně na zátylku.
,,Jakto? Levimu se to nelíbilo?" vytřeštila oči.
,,No, nic nebylo, tak bych asi řekl, že moc ne." povzdychl jsem si. Nastala trapná chvíle ticha, kdy ani jeden z nás nevěděl, co říct.
,,To mě mrzí." řekla pak.
,,To je v pohodě." ujistil jsem jí.
,,A Erene..." začala pomalu.
,,Hm?" zvedl jsem k ní pohled.
,,Nemyslíš, že by třeba Levi..." nervózně těkala očima.
,,Co?" zeptal jsem se zvědavě a trochu i netrpělivě.
,,No, že by měl třeba někoho jiného?" opatrně se na mě podívala.
,,T-To ne. Levi by mě nepodvedl." řekl jsem přesvědčeně.
,,Víš, tohle většinou říká každý. Lecos by to vysvětlovalo." řekla.
,,Řekl jsem, že by mě Levi nepodvedl!" zvýšil jsem hlas, až se na nás všichni začali otáčet. Tentokrát jsem tu pozornost přilákal já. Proč se vlastně kvůli tomu tak zlobím? Možná je to ve skutečnosti to, čeho se celou dobu bojím? Je to tak?
,,Raději už půjdu." sebral jsem si svoje věci a odešel domů. Po cestě jsem o tom hodně přemýšlel, ale zkrátka si nemyslím, že by to Levi dokázal. Neublížil by mi. Takhle ne.

Přišel jsem k bytu, odemkl dveře, sundal si boty a vešel. Hodil jsem klíče na stůl a svlékl si bundu.
,,Jsem doma!" zakřičel jsem, ale žádná odezva nepřišla. Že by Levi ještě nebyl doma? Přešel jsem tedy k jeho pracovně a otevřel dveře. K mému překvapení v pracovně neseděl sám. U pracovního stolu s ním seděl ještě dost mohutný blonďák. Vytřeštil jsem na ně oči. Opravdu se to děje? Nebo je to jen moje mylná představa?
,,Erene, už jsi doma?" zeptal se Levi na naprosto zbytečnou otázku. Blonďák mě sjel pohledem a já jeho.
,,N-Nevěděl jsem, že budeme mít n-návštěvu." dostal jsem ze sebe.
,,To je Erwin, můj šéf. Erwine, tohle je Eren." řekl Levi chladným hlasem a blonďák Erwin se na mě jen letmo usmál.
,,Erene, je ti něco?" zeptal se Levi, když jsem už dobrou chvilku nehnutě stál mezi dveřmi jeho pracovny.
,,N-Ne." řekl jsem strnule.
,,P-Půjdu se ven projít." řekl jsem spěšně a opustil jak Leviho pracovnu tak i byt. Nevěděl jsem, kam mám jít. Za Hanji jsem jít po tom všem nechtěl a k Arminovi to mám dost daleko. Mikasa by Leviho pravděpodobně zabila, jak by se to dozvěděla. A tak jsem se ocitl před dveřmi Jeana. Zaklepal jsem na dveře jeho bytu.
,,Erene?" vydechl překvapeně, když mě spatřil.
,,Můžu dál?" zeptal jsem se hned. Jen si mě zvědavě přeměřil očima a uvolnil mi cestu do útrob svého bytu.