The Reason Why... [Ereri FF] POZASTAVENO

6.

,,Promiň za ten nečekaný vpád." omluvil jsem se zdvořile.
,,Co se děje? Běžně za mnou nechodíš." zeptal se mě Jean a postavil přede mě hrnek s horkým čajem.
,,Vyrušil jsem tě v něčem?" prohlédl jsem si ho než se usadil vedle mě na pohovku.
,,To ne." zasmál se.
,,Tak to vyklop, Erene." usmál se na mě po chvíli ticha.
,,Levi mě asi podvádí." vyslovil jsem nahlas svou obavu. Víc než obavu. Vždyť jsem je spolu viděl v jeho pracovně. Nikdy si domů nikoho nezval a z práce už vůbec ne. Když byl doma, nebral ani pracovní hovory.
,,Asi? Co to znamená?" nakrčil obočí Jean.
,,Nechci o tom mluvit jasný? Prostě se toho dost stalo, nespíme spolu a doma byl s nějakým cizím chlapem!" ruply mi nervy.
,,To je mi líto, Erene." řekl soucitně.
,,Je to moje vina." sklopil jsem oči.
,,Přestaň se obviňovat. Je to především jeho vina, jasný? Takhle se nemají řešit žádné problémy ve vztahu." řekl rázně.
,,Jo." vydechl jsem.
,,Co budeš dělat?" zeptal se mě pak.
,,Já nevím." vzlykl jsem. Nechtěl jsem brečet a už vůbec ne před Jeanem. Vsadím se, že ze mě bude mít akorát srandu.
,,Erene." zašeptal Jean a přitáhl si mě do objetí. Bylo to svým způsobem velmi uklidňující.
,,Nikdy jsem ho neměl rád. Od začátku jsem si o něm nemyslel nic dobrého. A ten způsob, jak se k tobě choval." řekl Jean, zatímco mě objímal.
,,To je prostě jeho povaha, ale nikdy to nemyslí špatně. Je prostě takový." hájil jsem ho.
,,A to, že tě podvádí taky nemyslí špatně? Sakra, Erene. Zasloužíš se někoho, kdo tě bude mít doopravdy rád." odtáhl se ode mě a povzbudivě se mi podíval se mi do očí.
,,Můžeš tu dneska přespat, jestli se teď nechceš vrátit domů, nevadí mi to." pohladil mě jemným pohybem po tváři a usmál se na mě, hned jak jsem přikývl na souhlas.
,,Erene? Podívej se na mě." šeptl a já se mu podíval do očí. Vzal mou tvář do svých dlaní a své rty přitiskl na ty mé. Chvilku tak setrval než náš polibek prohloubil a posunul na jemné líbání. Ruce přemístil na má záda a prsty po nich předjížděl. Po chvilce mi rozepnul mikinu a odhodil ji vedle pohovky, na kterou mě položil pod sebe. Vyhrnul mi tričko a bříšky prstů předjížděl po mé holé kůži.
,,Jeane." vydechl jsem.
,,Co?" odtáhl se ode mě.
,,Nedělej to." odvrátil jsem od něj pohled.
,,Jako co?" zamračil se.
,,Jako tohle všechno." povzdychl jsem si.
,,Nemusíš se kvůli tomu cítit špatně, Erene. Levi si užívat může a ty ne?" pozvedl obočí.
,,Nejde o to, že nemůžu. Já nechci. Ne teď." vysvětlil jsem.
,,Dobře. Tak si dáme jen nějaký pivo a půjdeme spát, dobře?" slezl ze mě a posadil se na kraj pohovky.
,,Dobře." vděčně jsem se na něj podíval a on odešel do kuchyně. Vypnul jsem si mobil a snažil se chvíli nemyslet na to, v jaké situaci se právě nacházím. S Jeanem jsme si dali pár piv a šli spát.

Prosím o nějaký ten komentář s názorem na kapitolu i celý příběh 😊 děkuji!