Za mezikolejní vztahy ✓ /PROBÍHÁ KOREKCE/

69. Čtyři v průšvihu

Blaise, Theo, Ginny i Harry zůstali zaraženě stát jestě hodnou chvíli po tom, co Hermiona, Draco a Ron odešli společně s profesorkou McGonagallovou.

A všichni do jednoho si uvědomovali vážnost situace. Malfoy právě porušil podmínku. Sice ji porušil už tehdy na Valentýnském plese, ale to mu prošlo a ředitelka to jaksi přešla - zřejmě proto, že byla celé situace svědkem a věděla, co k tomu vedlo. A navíc, tenkrát by totiž musela potrestat i Rona, protože vyslovil mudlovská šmejdka. Tohle urážlivé oslovení bylo totiž po válce víceméně tabu. Teď to bylo ale jiné. McGonagallová totiž mohla vidět jen to, jak se Draco přiřítil od svého stolu k tomu Nebelvírskému a začal škrtit Ronalda...

„Jdu k McGonagallce,“ pronesla rudovláska, která prolomila chvíli mlčení a dala se do pohybu.

Harry ji však zachytil za paži. „Proč?“

„Protože se někdo musí přimluvit za Malfoye,“ odsekla zamračeně. „No nezírej na mě takhle, Harry,“ řekla, když pozvedl obočí a zmateně se na ni podíval. „Fajn, Malfoy to sice trochu přehnal a nemusel reagovat takhle agresivně, ale Ron si to svým způsobem zasloužil, nemyslíš?“

Nebelvírský hrdina poraženě přikývl a pustil ji.

„Jdu s tebou,“ pronesl Blaise a zamířil za ní. Harry tentokrát ani neprotestoval. „Theo,“ otočil se ještě zmijozel na svého kamaráda, „ty bys mohl jít Pansy říct, co se stalo. Je ve sklepení.“

Theodore zamyšleně přikývl, krátce se podíval na Harryho a pak odkráčel ke stolu své koleje, aby si vzal věci. A taky Cassiopeiu, která na něho čekala.

„Neznáme heslo,“ řekl Blaise, když společně s Ginny vstoupili do Vstupní haly a vydali se po prvních schodech nahoru.

Rudovláska se zastavila, zamračila se a porozhlédla se kolem sebe. Následně zase hbitě seběhla schody dolů a Blaise se za ní zmateně díval.

„Paní profesorko!“ zavolala na Sybilu Trelawneyovou, která se motala ve Vstupní hale a cosi si mumlala pod nosem.

Profesorka vzhlédla, otočila se a přes své popelníkové skla zamžourala kamsi do prázdna. „Ano, děvenko?“ zeptala se.

Ginny potlačila nutkání vyprsknout smíchy. „Tady jsem,“ zamávala před sebou rukama a Sybila se otočila správným směrem, načež se Blaise, stojící na schodech, uchechtl a zakroutil hlavou.

Profesorka si odkašlala. „Copak potřebuješ, drahoušku?“

„Paní ředitelka si mě pozvala k sobě, ale zapomněla mi sdělit heslo,“ spustila Ginny sladkým, nevinným hláskem. „Byla byste tak hodná a řekla mi ho, abych nemusela stát na chodbě a čekat, až si to paní profesorka McGonagallová uvědomí?“ tázavě se na ni podívala a nesměla zamrkala řasami.

Sybila přimhouřila oči, ale pak jen pokývala hlavou. „Čokoládová hrudka.“

Ginny pozvedla obočí. „Vážně?“

„Jistě,“ přitakala Sybila. „Paní ředitelka se vyžívá ve sladkém... Vlastně onehdy jsem jí nesla čokoládovou bonboniéru s cherry náplní a-“

„Děkuji, paní profesorko,“ přerušila ji neslušně Ginny a rychle odběhla za Blaisem, který se teď pitomě křenil a snažil se nevyprsknout smíchy před Sybilou, která se za rudovlasou nebelvírkou dívala a kroutila hlavou. Pak cosi zamumlala a pokračovala dál ve své výpravě merlinví kam.

„To jsi vždycky tak nepřirozeně milá, když něco chceš, zrzko?“ ušklíbl se Blaise, když už zase kráčeli po schodech nahoru. „Máš asi talent na manipulování s lidmi.“