Za mezikolejní vztahy ✓ /PROBÍHÁ KOREKCE/

81. Jizvy

„Ale, ale...“ protáhl sladce Draco, když vešel do Bradavické knihovny a zamířil ke stolku v zadní části místnosti. „Není to naše sladká Grangerová?“ zeptal se s ironickým úsměvem na rtech a zabodl do zmiňované nebelvírky své chladné, šedomodré oči.

Hermiona vzhlédla od své knihy, zkousla si spodní ret, svraštila obočí a zatvářila se trošku omluvně.

Ano, jen trošku... Dobře, nechala ho čekat na Fámfrpálovém hřišti, ale co jako? Hned po přístěnkové schůzi se odebrala sem do knihovny, aby našla kouzlo, které by odstranilo to majetnické tetování, které jí vytvořil Draco. Když po nějaké době zoufalého hledání konečně našla správné protikouzlo a ten nápis si ze stehna odstranila, napadlo ji, že by se mohla porozhlédnou po dalších užitečných kouzlech, které by se jí mohly hodit... A tak se ztratila ve svých plánech na pomstu tomuhle blonďatému zmijozelovi a úplně zapomněla na čas. Jo, fajn, dobře, jsou partneři, ale kde je psáno, že svému příteli nemůže přichystat sladkou pomstu místo toho, aby to s ním vyřešila dospělým způsobem?

„Nejen, že jsi odešla s Blaisem kdoví kam,“ ujal se slova zase Draco a posadil se na židli naproti ní, „ale ještě jsi mě nechala čekat na fámfrpálovém hřišti a co víc... Kdo se tam asi objevil?“ položil spíš řečnickou otázku a nakrčil nos. „Samozřejmě, že Potter a ta jeho smečka šelem,“ zaksichtil se a Hermiona si dlaní hbitě zakryla ústa, aby skryla pobavené uchechtnutí.

Jistě, že jí došlo, že Draco na Fámfrpálovén hřišti narazí na nebelvírské... Lvi si přece nechodili do přístěnku pro košťata kvůli tomu, aby zametali chodby hradu, že? A i díky tomu se rozhodla, že za ním nepůjde. Už jen představa jejího blonďatého přítele v obležení lvů jí vykouzlila škodolibý, možná až příliš potěšený úšklebek na rtech.

„Nemáš na to co říct, Grangerová?“ zeptal se zamračeně, když stále mlčela. „Nechceš se mi třeba omluvit za to, že ses na mě sprostě vykašlala kvůli tomu, abys mohla zase čmuchat v knihách?“ pohled mu padl na větší knihu, kterou měla otevřenou na stole před ní, a nakrčil nos, jako by to bylo něco naprosto nechutného, odpudivého.

Hermiona se jednoduše jen usmála a naprosto nezúčastněně svůj zrak sklopila zpátky ke knize a předstírala, že jeho přítomnost nebere vůbec na vědomí.

„Hermiono!“ zavrčel po chvíli Draco, natáhl se pro knihu, stáhl ji k sobě a následně ji zavřel tak prudce, až se tichou knihovnou ozvalo plesknutí a následně ne tak tiché zaklení madam Pinceové, bloudící v uličce nedaleko nich, načež blonďák zakoulel očima, hrubě hodil knihu na stůl a ozvala se dunivá rána.

„Jedná se o váš majetek, pane Malfoyi?!“ zahřměla knihovnice, která vyběhla z uličky a která očividně měla hranici trpělivosti dost nízkou. „Můžete mi vysvětlit, proč házíte s knihou?!“ zeptala se a z očí jí sršela vražda.

Draco ji obdařil naprosto znuděným pohledem. „Jak můžete vědět, že to nebyla tady Grangerová?“ kývl hlavou směrem k Hermioně, která ho probodla očima.

Knihovnice se na něho zamračila. „Slečna Grangerová se ke knihám umí chovat, pane Malfoyi, narozdíl od zmijozelských studentů, kteří se v mé knihovně chovají, jako by jim tady všechno patřilo,“ odpověděla mu jedovatě a snad vyčítavě na něho pohlédla.

Hermiona se na madam Pinceovou nepatrně zamračila. A to jen kvůli tomu, že má zřejmě k Salazarově koleji stejné předsudky jako ostatní. Kdyby jen tahle knihovnice věděla, jak se ke knihám chová například Ronald nebo Seamus...

Zmijozelský blonďák se výsměšně pousmál. „Jenže nám to tu tak trochu patří, že...“ pronesl provokativně a Hermiona po něm šlehla varovným pohledem.