Připomeň mi | FF Marcus & Martinus (POZASTAVENO)

1

Ahoj, jmenuju se Katka Gunderson a je mi 14 let. Narodila jsem se v Norsku a v mých 11ti letech jsme se přestěhovali do Česka, odkud pochází mí rodiče. A víc vám o mě a mé minulosti neprozradím, na to si budete muset počkat.

Tak jo, je to tady, poslední rok na téhle odporné škole, ach jak já se nemůžu dočkat, až odsud vypadnu. Vkročím do školy a jako každý rok na mě u mé skříňky čeká moje nejlepší kamarádka Míša (říkám jí Michelle). Obejmeme se, jakoby jsme se celý život neviděli a ruku v ruce se vydáme do naší třídy. Jakmile tam vkročíme, uslyším známe pokřikování kluků a pomlouvačný šepot holek. Posadíme se na naše obvyklá místa a začneme si povídat o prázdninách. Po chvíli k nám ale přijde nejoblíbenější holka na škole Emma, nebo jak jí mi s Michelle říkáme, upištěná veverka. Máme smůlu, že s námi chodí do třídy. Podívá se na mě jejíma velkýma přemalovanýma očima a zeptá se mě: "Tak co Katko, kde jsi byla o prázdninách? Za těmi tvými smyšlenými kamarády v Norsku?" uchechtla se a odkráčela za ostatními, kteří se hned začali smát. Já jsem si už zvykla Emmy nevšímat a tak pokračujeme s Michelle v rozhovoru. Potom, ale zazvoní a mi musíme dávat pozor.

Vyučování proběhlo v klidu, vlastně jsme si každou hodinu vykládali jenom o prázdninách a když došla řada na mě, řekla jsem svůj naučený text, že jsem byla s rodiči na dovolené v Chorvatsku. Teď sedím v jídelně s Michelle, Adamem (mým o rok starším bráchou) a jeho kamarády. Kluci pořádají dneska večer párty a pozvali mě taky, já jsem, ale řekla, že nemůžu. Dneska večer už mám jiné plány.

Po obědě jsem vyrazila sama domů, protože Adam měl dneska ještě odpolední vyučování. Cestou jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdybych všem řekla, kde jsem o prázdninách doopravdy byla a co jsem dělala, pochybuju ale, že by mi někdo vůbec věřil.

Takže tady je první díl mého prvního příběhu. Sice vím, že jsem psala, že to bude o Marcusovi a Martinusovi, což bude, ale hlavní postavou je "Katka" o ktreré bude celý tento příběh. Doufám, že se vám bude líbit. A sama vím, že to asi není moc dobré, protože se psaním příběhů, nemám moc zkušeností, ale kdyby jste mi chtěli třeba něco poradit, budu ráda, když napíšete.