Připomeň mi | FF Marcus & Martinus (POZASTAVENO)

8

Najednou se ale...

***

Najednou se ale Marcus zvedl, chytil mě za zápěstí a já stála těsně před jeho obličejem. Cítila jsem jeho dech a jeho silné paže mě drželi za pás. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě moc pevně. Najednou přitiskl jeho rty na ty moje a já jsem se po dlouhé době začala cítit v bezpečí.

Potom jsme si ale uvědomila co právě dělám a rychle se od něj odlepila. Byla jsem tak naštvaná, na sebe za to, že se mi to líbilo a na něj za to, že to udělal. Ani sama nevím jak se to stalo, ale prostě jsem mu vrazila facku.

Šokovaně se na mě podíval a já nevěděla co dělat, a tak jsem prostě utekla.

Zastavila jsem se teprve, když jsem nastupovala do výtahu. Byla jsem z toho všeho celá rozrušená.

Zabouchla jsem za sebou dveře, a když jsem se otočila, vystrašeně jsem vykřikla, protože jsem se lekla Martinuse, který seděl na mé posteli.

"Ach Tinusi, ty jsi mě, ale vyděsil" řekla jsem a on se začal příšerně smát.

"Čemu se prosím tě směješ?" zeptala jsem se už taky napůl v záchvatu smíchu.

"Měla ses vidět. Ten tvůj výraz, na to do smrti nezapomenu" a potom jsem propadla smíchu i já.

Smáli jsme se ještě tak deset minut, ale potom někdo zaklepal na dveře. Stála tam paní z vedlejšího pokoje. "Dobrý den slečno, jenom jsem se chtěla ujistit, že je všechno v pořádku" zeptala se mile.

"A-ano v nejlepším, děkuji" vykoktala jsem ze sebe a snažila se nevybuchnout smíchy.

"Tak to jsem ráda. Nashledanou a pěkný den vám přeji" usmála se a odešla.

Hned jak jsem zavřela dveře, jsme se s Tinusem znovu váleli na zemi.

***

Tak po půl hodině, jsme se konečně dokázali uklidnit a sedli jsme si na moji postel.

"Dneska jak jsi utekla ze studia, předpokládám, že do parku, tak se tam něco stalo, že?" zeptal se mě Tinus, teď už ale s vážnou tváří.

"No víš, došel tam Marcus a chtěl si se mnou promluvit, ale já mu řekla, že není o čem a chtěla jsem odejít, jenže on vstal, chytil mě za ruku a políbil mě" řekla jsem až trošku moc rychle.

"Aha, takže jste zase spolu?" zeptal se Tinus a já jsem v jeho hlase poznala zklamání.

"Ne, neříkej, že tě to vůbec napadlo, nedokážu mu pořád odpustit" odpověděla jsem.

"Chceš vědět co jsem udělala potom co mě políbil?" zeptala jsem se s úsměvem.

"Asi jo.." řekl Tinus opatrně.

"No takže já jsem byla tak rozhozená a naštvaná, že jsem mu vlepila facku" řekla jsem a musela se nad tím pousmát.

"To jako vážně? Tak to mě mrzí, že jsem to neviděl" usmál se Tinus.

"Hmm, jsou teprve dvě hodiny, nechceš se jít projít, nebo někam na nákupy, nebo do kina, kamkoliv chceš, aby jsi se trochu uvolnila?" zeptal se Tinus s nadšeným výrazem.

"Počkej, ty ses mě právě zeptal jestli s tebou nechci jít na nákupy?" usmála jsem se.

"No asi jo.. A chceš?" zeptal se opatrně.

"To víš, že jo s tebou vždycky" řekla jsem.

Najednou se mu na tvářil objevil obrovský úsměv. "Tak super, kam to tedy bude princezno?"

To je poprvé po dlouhé době, co mi tak Tinus řekl. Jak mi Marcus říkával rebelko, tak mi i Tinus říkával princezno.

"No tak já bych zašla na něco do kina a potom třeba někam na večeři? zeptala jsem se.

"Jo super, to zní skvěle." znovu se na mě Tinus usmál. "Takže mám ještě jednu otázečku.."

"Ano?"

"Na jaký film by jsi chtěla jít? Komedie, drama, pohádka?" zasmál se Tinus.

"Co třeba horor?" zeptala jsem se.

"No, jestli chceš, tak klidně"

"A nebudeš se bát?" zeptala jsem se s povytáhlým obočím. Tinus, totiž nemá horory vůbec rád a já to moc dobře vím.

"No já rozhodně ne" řekl s pokusem o vážný výraz.

"No tak uvidíme, ty hrdino" dloubla jsem ho do ramene.

"Tak jo, počkej tady a za hodinu tě vyzvednu platí?" zeptal se.

"Dobře"

"A hlavně mi někam neuteč, protože to máš v poslední době v oblibě" zasmál se Tinus.

"Hej to není pravda" zasmála jsem se taky a skočila jsem mu na záda. On to ale nečekal a tak spadnul i se mnou na zem. A my jsme se znovu váleli po podlaze smíchy.

Potom ale Tinus řekl, že už vážně musí jít a tak jsem zůstala v pokoji sama.

Rozhodla jsem se, že si pustím film a budu čekat, než se vrátí.

Takže je tady zase po dlouhé době nová kapitolka. Dneska je o trochu delší, tak doufám, že se líbí. Kapitoly teď budou vycházet průběžně jednou, výjimečně dvakrát do týdne, tak doufám, že vám to nebude vadit. Taky vám můžu prozradit, že se to teď všechno začne hodně komplikovat, takže doufám, že se do toho vy ani já nezamotáme :) A taky je už jenom za 24 dní koncert a já se nemůžu dočkat, je tady někdo kdo tam taky jede a taky se nemůže dočkat tak jak já? :)