Úterý, 30. ledna, ráno
Dneska mám dobrou náladu. Včera jsem se rozloučila s někým, kdo se vlastně už dávno rozloučil se mnou. Ale teď bych se spíše zamýšlela (i přes lepší náladu) nad tím, proč se tak chovám a vnucuji.
Já jsem nikdy neměla kdovíjaký počet přátel. Nebudu to svalovat "na systém", prostě i já mám své chyby, každý máme své chyby. Ale neřekla bych, že bych měla takové chyby, abych neměla nárok na nějakou blízkou duši.
No, a jelikož jsem jaksi více citlivá a i přes sociální fobii se dokážu k nějakým seznamovacím výkonům vybičovat, tak to beztak vypadá tak, že se prostě vnucuji určitým lidem, kteří mně ze slušnosti prostě "akceptují". Jenže úsměv či nějaká mírná konverzace neznamená, že se hned chtějí přátelit. Naštěstí mi tohle došlo, a tak jsem už s tímto chováním přestala.
Ale ne všechno skončilo jako ponaučení. Na to, že jsem vesměs pozitivní člověk to tak moc nevypadá, ale opravdu jsem a poznala jsem pár fakt dobrých lidí. A za ty jsem ráda. Za všechny jsem ráda. I za ty, kteří patří do kolonky "ponaučení".
Ale je pravda, že si to všechno nejspíše moc beru. Že mi třeba lidé až tak neslibují, ale já si je s vidinou, že konečně budu mít přátele idealizuji, a tak to dopadá. Takže jsem si dala jakési předsevzetí, že se nikomu nebudu vnucovat. Ono je to vlastně úplně stejné, jako bych byla sama, jen u tohoto případu člověk žije iluzí, že sám není.
„Jestli musíš lidi přesvědčovat, aby byli součástí tvého života, je jasné, že do něj nepatří."
„Občas musíš podniknout krok, který tě nutí některé lidi ostřihnout. Ne, protože tě nezajímají, ale protože ty nezajímáš je."
Tak, tímhle bych chtěla uzavřít takovou "deep" kapitolu. Zrovna sedím u počítače a koukám z okna. Slunce vychází, je nový den, člověk by měl začít žít svůj sen. Nejsem sama. Mám maminku a přece jen pár lidí, kteří si na mě čas udělají. Těm se vnucovat nemusím, protože mě mají rádi a do jejich života patřím. Za necelou půlhodinku se budu chystat do školy. Tak se mějte a pokuste si z toho také něco vzít. :-)
YOU ARE READING
Výkřiky do tmy (Myšlenky/Vzkazy/Vzpomínky)
PoetrySoubor myšlenek a vzkazů, které mám na srdci. Ať jsou důležité, či nikoli. Dříve jsem si "povídala" s diktafonem, kam jsem nahrávala své pocity a trápení. Po nějaké době jsem vše smazala s tím, že je to věc vyřízená, přes kterou jsem se přenesla a n...
