Výkřiky do tmy (Myšlenky/Vzkazy/Vzpomínky)

Chce to jít trošku do sebe

Neděle, 29. dubna, pátá hodina odpoledne

Řekla jsem si, že půjdu do sebe. Že něco málo změním a že se pokusím načerpat pozitivní energii. Člověk se zaneprázdní různými věcmi, a to jsem ani nepokračovala v té povídce „Modrá růže". Za tu dobu jsem dokonce zapomněla i to, jak se píšou na počítači uvozovky. :-)

A čím, že jsem byla tak zaneprázdněná? No, vlastně ani nevím, odkud mám začít, ale podle sledování jsem si všimla, že jsem se zde zasekla někdy v únoru. Teď už máme květen za dveřmi. Asi to vezmu popořádku.

***

Blíží se květen a dnes je velmi teplé letní odpoledne. I přes dusné počasí se záclona v pokoji lehce vzdouvá pod návalem svěžího vánku. O takovém počasí jsem v únoru mohla jen snít, ale teď je okno zastřené závěsem. Už jsem zpátky. Podívala jsem se z okna, kde se všechno zelená a se zasněným pocitem jsem se začala těšit na zítřejší pohovor na brigádu. Už se těším, až si koupím kolečkové brusle a proženu je v nedalekém parku. Sama. Možná půjdu s jedním kamarádem, ale ze začátku bych právě chtěla být sama.

***

Podle všeho jsem introvert, jenže i ti někdy mají své potřeby a já nejsem výjimkou. Jednu dobu jsem se cítila strašně osaměle a před jarními prázdninami jsem se více sblížila se spolužákem ze školy, který mne seznámil se svou partou. Jeho přítelkyně dokonce bylo má bývalá sousedka, tak to jsme se zasmály nad setkáním po sto letech... S nimi jsem ono volno strávila. Bylo to moc fajn. Takové toulání po venku, poslech hudby, zmrzlina, jídlo... O tomhle jsem vždy snila. Jsem pozitivně smýšlející člověk, alespoň se o to snažím. Tehdy jsem si to nepřipouštěla, ale teď mi došla ona hláška „Je tak krásně, že by se za chvíli mohlo něco zvrtnout". A opravdu. Něco se zvrtlo. Něco, co ovlivnilo životy a fungování nejen "naši party"...

Jej, jsem se rozepsala... Asi to shrnu do příběhu, teď jsem chtěla popisovat především svou náladu. Víte, já už to takhle mám. Že i když působím tiše, jsem opravdu upovídaná a tok myšlenek, se kterými mám chuť se podělit občas skáče jeden přes druhý a poté z toho může být i celkem zmatené povídání. Takže o tom až za chvíli.

***

Takže teď konečně odpočívám doma. Je neděle, zítra ten kolotoč začne nanovo, ale to je v klidu, pondělky ve škole mám strašně klidné, v úterý teď máme volno, a po zbytek týdne končíme maximálně okolo jedné hodiny. Ale ten "kolotoč" nyní nebude tolik roztočený, takže nehrozí, že by mně z něj bolela hlava a já se cítila unavená. Rozhodla jsem se totiž podniknout více rázných kroků. Dělám to hlavně pro sebe. A na tomhle není nic špatného, protože člověk by opravdu měl myslet i na sebe.

Zjistila jsem, že po tom, co se v partě stalo a celkově, že jsem strašně unavená z okolí, školního prostředí a některých lidí, že bude lepší si dát ode všeho pauzu. Dnes je to čtvrtý den, kdy jsem si dočasně zrušila Facebook a Instagram. Messenger mám aktivní, ale z aplikace jsem odhlášená a mám ji celkově vypnutou. Nedělám to proto, abych si říkala „Ha, a teď se všichni ptejte, kam jsem zmizela a co se jako stalo...". To tedy ne. Dělám to proto, protože jsem nedokázala kontrolovat čas strávený zde a že jsem zde byla fakt strašně často a ještě po těch vycházkách s partou jsem byla úplně vyšťavená, což se projevilo na mém zpomaleném a unaveném chování. Ale více za to mohou okolnosti v té partě. Omlouvám se za načínání tématu, slibuji, že se k němu také dostaneme. A ne, nebude to zase za třetinu roku...

***

Chci dělat, co mně baví, nebo co by mně mohlo bavit. Klidně to i bez úspěchu zkusit. Hlavně si udělat radost. Takže, zítra jdu na ten pohovor a cílem mé brigády není jen jakýsi řád, ale samozřejmě i peníze, za které si chci koupit ony kolečkové brusle, případně nějaké oblečení na léto. Dále bych chtěla koupit nový přehrávač, ať můžu sledovat stažené filmíky. To je vše. Krom toho se chci vrátit ke španělštině, o kterou jsem se fakt zajímala. Prostě si chci dělat radost. Dělat to, co mně baví a nepřidělávat si zbytečné starosti.

***

Můj pohled sklouzl směrem k fitness tašce s nachystaným oblečením do posilovny. Ten běžící pás jsem si chtěla dopřát už dlouho. Ne, že bych se sebou nebyla spokojená, ale chci mít lepší fyzičku, a každodenní běhání na bus, tohle se opravdu mezi cvičení nepočítá... Mám tam hezky nachystané věci včetně fitness karty, kterou mamka dostala v práci jako benefit. Že jsem tedy trošku blázen, když toho nevyužiji? No, jenže... Já se hodně stydím. Ale strašně moc. Ne za sebe, ale prostě se stydím, jsem už stydlivá, no... Ale teď se chci překonat. Chci to alespoň zkusit. Tak mi, prosím, držte palce.

A krom svých zájmů bych chtěla trochu přidat i ve škole, kde si chci opravit pár známek. Vím, chtít nestačí, ale já jsem už začala. Takže jsem nejen odhodlaná, ale i připravená konat.

No, ale to, že věci nechávám na poslední chvíli, s tím se už někteří budou muset smířit. Na prezentaci z dějepisu mám jen dnešek a zítřek, takže bych si mohla dát více záležet, než jen na včera vytvořené titulní straně. A to jsme na to měli snad měsíc, či dva. I minulé pololetí jsem to odeslala na poslední chvíli, ale jako jediná jsem měla jedničku. Proto, když si dám záležet a zaberu, tak jsem i šikovná holka. :D A taky, pokud se na chvíli odprostím od určitých lidí.

***

Za několik okamžiků dám vědět. Ať už zítra, či pozítří, slibuji.