Tati proč? 2

9.

Byl den jako každý jiný a já se chystala do školy.
V té době jsem ještě studovala na základní škole a docela se i těšila.
Vešla jsem do ruchu mé třídy a s většinou se pozdravila a sedla si na své místo.
Koukala jsem se do telefonu, kde mi přišla zpráva od taťky, že si dnes můžeme zajít na oběd.
Samozřejmě jsem souhlasila, aspoň bych se nenudila doma.
.

.

.

.

Vyšla jsem ze školy a viděla jsem tam stát mého otce,který se díval do telefonu.
Rozloučila jsem se s kamarády a odešla za ním.
„Ahoj, jak bylo?" zeptal se jako vždy a já odpověděla, co se dnes událo.
Došli jsme do restaurace, kde jsme si objednali něco k pití a k jídlu.
„Tak co? Nějaké novinky?" zeptal se mě.
„Ani ne, jen se blíží přijímačky a mám z nich docela strach, na gymnáziumberou jen 30 lidí a hlásí se kolem 120," podívala jsem se na své pití a pak naněj.
„Určitě to zvládneš, jsi chytrá po mě," řekl.
„A po mamce," dodala jsem.
„Jistě," řekl arogantně a já ho málem probodla pohledem.
„Tím chceš říct jako co?!" vyjekla jsem a zamračila se.
„Nic jen že tvá matka nemá ani maturitu, takže ta inteligence je značně po mě,"řekl na mé poměry až moc hrdě.
„Co to kecáš?!," vyjekla jsem.
„Mamka má maturitu a dokonce bakaláře, takže vysoká škola. Určitě není blbá!"už jsem na něj zvýšila hlas.
Díval, se na mě a nevěděl co říct.
„Neříkám, že je mamka blbá, jen že jsi inteligenci zdědila i po mě," obhajovalse.
„To jsi teda neřekl," zamračila jsem se a radši se zakousla do kousku pizzy.

c &