Tati proč? 2

11.

Šlo to celkem z kopce.
Naše navštěvování nebo jeho volání bylo jen minimální.
Zavolal mi jednou do měsíce a to hlavně kvůli jeho přítelkyni.
Měl zase někoho a opět jsem byla na posledním místě.
Nějak jsem to neřešila, protože začaly letní prázdniny a já si byla jistá že si je naplno užiju.
Právě jsem si začala balit pár věcí, protože jsem jela ke své nejlepší kamarádce a bylo to poprvé co jsem k ní jela busem.
Přestěhovala se do strašné díry a dostat se tam byl vážně oříšek, avšak vše jsem zvládla skvěle a já se dostala živá a zdravá až k ní domů.
Celý den byl vážně bezva a já se zase cítila bez starostí a plná života a radosti.
Neřešila jsme vůbec nic, ale k večeru mi začal zvonit telefon.
Byl jako budík, opět se za měsíc ozval.
Přiložila jsem telefon k uchu a protočila očima, když mě pozdravil.
„Čau tati," řekla jsem a čekala co z něj vyleze.
„Jak se máš?" zeptal se jakoby ho to vůbec zajímalo.
„Jo dobrý zrovna jsem u kamarádky," řekla jsem.
„To je dobře jen si užívej života," řekl.
„Jojo,"

Nevím ani jak, ale mluvil už deset minut o své práci a mě to vážně nezajímalo, protože volal vždy když se potřeboval vykecat.
Jenže pak nasadil téma mě strašně odporné.
„A co jak ti jde fitko?" zeptal se.
„Jo dobrý. Proč se ptáš?"
„Jen tak zda vidíš nějaké pokroky,"
„Menší jo," řekla jsem.
„To je dobře,"
„Když myslíš," řekla jsem otráveně.
„Tak víš, že jsi mi říkala o to že chceš změnu a tak. A já tě v tom jen podporuju,"
To určitě pomyslela jsem si.
„Jo jasně díky,"
Potom jsem konečně zavěsila a měla klid.
Jenže tím co mi říkal a připadalo mi, jakoby si mě dobíral.
Tímto telefonátem odstartoval něco co se semnou táhne až dodnes.
Navštěvování nemocnic je má denní rutina a je to jen kvůli němu.

Vaše P.T.