Lost Magic

//2.kapitola\\

Stíny se skrývají před světlem a světlo se skrývá před stíny...

Převaluji se v posteli už dlouho. V noci jsem toho moc nenaspala, stále se mi dokola zdál sen o dívce a stínu.

Smutek ze včerejška vystřídal vztek. Měla jsem veliký vztek na rodiče.

,,Proč je svět tak nefér" povzdechla jsem si

Jediný co mi teď pomůže je střílení z luku.Pomyslím si a vezmu si luk. Když jsem procházela kolem zrcadla všimla jsem si ,že jsem se včera ani neobtěžovala převléknout. Ze skříně jsem vytáhla mé klasické oblečení a tím bylo krátké černé tričko s růžovým nápisem BE STRONG a černé džíny s roztrhlými koleny. 

Rychle proběhnu kolem obýváku, ani nepohlédnu na rodiče. Obuju si čistě bílé botasky a vyrazím.

V lese mám jedno mísečko , kde jsem si postavila pár terčů. Na tomhle místě jsem se před dvěma roky seznámila s Lucasem, se kterým jsme se později stali nejlepšími kamarády.... tedy dokud se neodstěhoval do Desertie. Od té doby ho vídám jen ve vzpomínkách.

Párkrát jsem vystřelila na terč ,ale přes můj vztek to nebylo nijak přesné. Proto jsem to vzdala a rozhodla se navštívit Cassie. Sebrala jsem své věci a vyrazila přes střed vesnice kolem nemocnice.

Když jsem procházela kolem vchodu do nemocnice, zarazila mě cedule na dveřích.

,, Nepřijímáme nové pacienty, z důvodu náhlé epidemie zatím neznámé nemoci. Děkujeme za pochopení."

,, Hm, zvláštní" řekla jsem si pro sebe a šla dál.

Na konci ulice zatočím doprava a hned vidím Cassiin dům. Její dům dominoval celé ulici. Měl nový červený nátěr a nová okna, oproti ostatním domům působil mohutně a velkolepě.

Došla jsem k braňce a zazvonila. Po chvíli se otevřely dveře a já uviděla paní Potterovou, která na mě kouká s tázavým pohledem.

,,Dobrý den! Je Cassie doma? " zeptala jsem se.

,, Ahoj Lilian, ano je doma, mám ji zavolat nebo půjdeš dál? " odpověděla mi její máma milým tónem.

,, Jestli nevadí šla bych dovnitř " úsměv jí oplatím a vydám se ke dveřím.

Chodbě ,do které jsem vstoupila, dominoval obraz celé její rodiny. Cassie byla rodičům tolik podobná... jak vzhledem tak i chování a zájmy. Její blonďaté vlasy má po matce a oříškově hnědé oči po otci. Jak jsem tak koukala na tu fotku došlo mi, že nejsem ani zdaleka podobná mým rodičům jako ona těm svým. Mé oči mají smaragdově zelenou barvu mezitím co jejich jsou modré jako laguna. Zajímalo by mě po kom je mám.

Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek ,že jsem si ani nevšimla příchodu další osoby.

,, Ahoj Lilku!! " vykřikla má praštěná kamarádka.

,,Prosím neříkej mi tak, kolikrát ti to mám ještě říkat?!" odpovím jí lehce naprdlým výrazem.

,, Ještě milionkrát.... Lilku " dostává záchvat smíchu.

Jen na ni koukám a čekám než se dosměje. Bude mi strašně chybět její smích a věčný optimistický pohled na svět. Za chvíli se uklidní a zjistí ,že se nesměju s ní jako obvykle. Nakloní hlavu na stranu.

,,Děje se něco?"

,, Noo... jo děje, můžeme jít k tobě do pokoje? "

,, Jasně " odpoví mi s lehce nespokojeným výrazem.

Jdeme v tichosti po schodech nahoru do jejího pokoje. Otevře druhé dveře zprava a mě se naskytne pohled na její nádherný pokoj. Pokoj září tyrkysovou barvou. Má tam obrovskou postel laděnou do tyrkysovo-bílé barvy. Hned si na ni sedne a poklepe na místo vedle sebe. Sednu si na to místo a pohlédnu do jejích oříškových očí plných starostí.

,, Jak bych začala...."

,, Mě můžeš říct všechno"

,, No včera mi rodiče řekli ,že.... " zůstanu zticha a sklopím hlavu.

,, Co? " chytla mou hlavu aby mě donutila se na ni podívat. 

,, Že...že....že....že....že...." vytekla mi jedna neposedná slza.

,,Budeme se stěhovat" 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------