Černý Kocour : Otrok Paříže *Krátký Příběh*

Kapitola 5. - Probuzení a vzpomínky

Adrien

„Vestvinde k noze"
„proč jsi mu dal proboha jméno Vestvind?"
„Norsky je to Západní vítr ne ? A on k nám "přiletěl" že západu"
„stále nechápu ale budiž"
„Děti snídaně!" zařvala na nás matka.
Oba dva jsme přiběhli do kuchyně, bylo tu pět židlí, pět talířů a pět příborů z lžící.
„Jak jste se měli?"
„dobře"
„dobře"
„.."
„tak to jsem ráda, v šest přijede tatínek, já pojedu nakoupit, vrátím se v sedm"
Najednou mě po přeplo na zahradu, vydím hořet náš starý dům a jak nějaké velké vozidlo odjíždí.....

Probudil jsem se,
Jsem někde v nemocničním pokoji.
Sednu si na postel a rozhlížim se, Nino spí, Alya tu není a Felix se dívá z okna
„jak si se vyspal ?"
„do růžova, proč si mi nikdy neřekl, že nám hořel dům?"
„to je moje věc je to osobní a hlavně tajné, aspoň pro tebe"
„proč"
„tehdy se stala taková věc, a ty si jí vymazal z paměti"
„jak?"
„NEVÍM! Ale chtěl jsem to vědět"
Felix zatím důmal o tom, co se to s mím mozkem děje..
Já nevěděl nic,
Zjistil jsem, že z mého dětství si pamatuju jen 45%.
Nino se zatím probudil, a když mě uviděl, začal se usmívat..

Áhooj lidí,
Pospíchám tákžee
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílením svému usmívající mu kolegovi 😊😁
M.F.B