Černý Kocour : Otrok Paříže *Krátký Příběh*

Kapitola 8. - Vzpomínky na psa i.. sestru..

Adrien

„Vestvinde! Haló.. Vestvinde.. noták. Kde jsi ?" křičel jsem stále dokola, abych mohl najít svého psa.
Procházel jsem kolem moře, studny, kolem hřbitova. No prostě všude, kde bych mohl najít Vestvinda.
Sestra furt jenom opakovala „chtěla jsem si jen hrát"
A nebo zpívala nějakou písničku, která nedávala smysl..
Teď, koukám do prázdnoty..
Koukám na náš dům který shořel v plamenech..
Vidím ambulanci, která sestru odnáší..
Kam, to nevím.. a ani to nechci vědět.
Ten den jsem se ještě díval do moře, koukal jsem asi tak 10 metrů daleko a 5 hluboko, a nic..
Příští den jsme byly nuceni jet za otcem do Paříže.
Matka potom zemřela na rakovinu plic a Felix, který je o šest let starší jel do Anglie..
A otec mě zřejmě vidí jak prodejnou věc,

Každou noc mám noční můry o tom, že se sestra vrátí a já budu mít co dočinění s Ninovou smrtí..
Každý den, ten pocit, že mi nikdo nedal ani parťáka na pomoc,
Mistr Fu si asi dává načas, nebo si myslí že to dám sám, Lišaj se tento týden hodně pozastavil, ale minulej týden toho na mě bylo moc.
Když jsem četl knihu o "nás" byla tam zmíněna jedna dívka, Ladybug?
Jo, Ladybug.
Chtěl bych mít někoho do party.
Poznat lásku někoho, o kterém nic nevím, a i vím vše.
Chtěl bych někoho víc než Nina...

Áhooj ☺️😂
Omlouvám se, ale.. nemám nějak nápady, a možná tohle budou posledních pět kapitol na téhle knize.
Kdyžtak, mi řekněte názor.
Ale jinak na tenhle ten "typ" knih udělám více knih ☺️😂
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílením svému domu 🏘️☺️
M.F.B