Černý Kocour : Otrok Paříže *Krátký Příběh*

Kapitola 8. - Dědek, který dokáže zníčit svět 1/2

Adrien

Celý den sedíme s Ninem u nás doma,
Protože otec odjel do Ameriky kvůli nějakému shromáždění.
„crr”
Ozval se zvonek, Nathalie byla někdě fuč, a nějakým způsobem se ti, kteří zvonily přišly.
„dobrý den Chat Noire, jsem polichocen že vás můžu vidět s vaším přítelem”
„Chat Noir? Adriene? Ty jsi..”
„nah.. ano! Ale jak?!..”
„stačí abyste mě nazýval Ten muž”
„bože, další retardovaný senilní děda..”
„kdybych byl senilní, nevěděl bych, že váš život je lež, ale.. to zjistíte brzo” řekl. „nuže, jsem tu pro složky jedné dívky.. kde je Alya?”
„zde ne.. jsme tu jen mi..”
„dobře, nevidíme se naposled” řekl a odešel.
„kdo to byl?”
„Ten muž Nino, Ten můž.
Musíme zjistit kde bydlí, či kde pracuje!”
„Hotovo.. je to Henri Guilloux. Pracuje v jedné firmě na náměstí.”
„tak tam jdeme!”
„teď tam je, musíme počkat do večera, to jde na schůzku”
„dobře..”
<><><>

Vcházíme do té firmy a jdeme úplné až nahoru.
„co si myslíš že tam najdeme?”
„zřejmě mrtvýho dědka”
„proč?”
„měl či ještě má hodně nepřátel.. proto”
„ach. Asi jo”
Dokončil rozhovor, šli jsme stále nahoru, najednou se před námi obějil výtah.. nastoupili jsme a jeli nahoru..
Výtah se rozjel a asi po minutě zastavil.
Nikdo zde nebyl, jenom byl cítit ženský parfém
„počkej tu Nino. Jdu zkontrolovat horní patro”
Kývnul na souhlas a já šel nahoru..
„váš přítel je dobrý srdečný Francouz, proč nemůžete být jako on”
Slyšel jsem za dveřmi.
Otevřel jsem dveře a vešel do místnosti.
Vyděl jsem tam Henriho jak klečí a nad ním je zbraň.
Pachatel stojí zády ke mě.
„tušil jsem, že vás tady takhle najdu Henri”
Podíval se na mě a pachatel též.
„Alyo?!”
„promiň Adriene, ale jestli chceš žít, stůj a ani se nehýbej”
„Ne Alyo, ty mě nezabiješ”
A udělal krok do předu.
Najednou jsem cítil, jak se mi kulka dostala do hrudi.
Vše se zpomalilo a já se soustředil.
„jak zjistit že kulka neprostřelila tělo bratříčku”
„musim najít typ zbraně”
„ach Adriene, jsi tak tupý. Přeci za tebou je zrdcadlo, takže kdyby prostřelila skrz, slyšel bys roztříštěné zrcadlo, takže padej dozadu.”
Poslech jsem ho, a padal dozadu..
„teď příjde šok, ten tě může zabít, takže najdi něco, co tě uklidní”
„a vy jste kdo?”
„já? Já jsem Marinette, ale to přeskakuju příběh, ale beze mě bys byl mrtvý”
„okey?”
Poslech jsem jí, a začal se soustředit na něco krásného,
Sluníčko, duha.. Vestvind!
„noták, pojď ke mě Vestvinde!”
Došel ke mě.
„to je hodný kluk, mě taky chtějí uspat, věř mi, není to nějak pohodlné”
Najednou jsem se ocitl v jedné místnosti psychiatrické léčebny.
„Lišaji?! Co tu děláš”
„bolest bolí, ale nemusíš se jí bát, války, zranění, tma, deště a smrt. To vše je dobré”
„ztrácíme ho”
Slyšel jsem asi doktora mluvit
Najednou na ně Lišaj vybafl.
Jak jsem se lekl, dostal jsem se do šoku.
„déšť padá a studí, Adrien mě nudí.
Brečí a zpívá, Adrien umírá”
Zpíval dokola a dokola.
„nechal jsi tu Nina sám s jeho starou.. teď je Nino v nebezpečí”...
„píííííííííííííííp”

<><><>

„je mi líto, už bylo pozdě, nemohli jsme ho zachárnit”...
„bože ne”
...
Ano, to piiiiiip byl pokus o to pípátko co vám měří puls když zemřete 😂😂 bylo to chabý, ale ok😂
A ne, tohle není konec! Nabral jsem inspiraci a můžu jakš takš vydávat kapitoly do téhle knihy 😂
Jo a chystám se na další knihu zaměřenou do něčeho "takového"
Snad se bude líbit 😘😂
Můžeš mě podpořit Hlasem komentem a sdílením svému mrtvému kamarádovi 😶😷😭😭
M.F.B