Zvládli jsme to.

73 6 2
                                    

Max
Laura mi zavolala.Nemohl jsem tomu uvěřit!!Rekla mi kde je a co se stalo...hned jsem pochopil o co jde,chce mě.Ten debil mě našel a využil Lauru ,aby ne dostal ke dnu.Takhle to fakt nenechám.Byl jsem tak rozzureny,ze kvůli mě se ji něco stalo!!!Domluvili jsme se,ze dneska 23:00 hodin,utečou a já a Fin jim pomuzem,aby prošli kolem dalších chlapů.Bylo půl desátý ještě jsem měl hodinu a půl.Byl jsem nervózní.Zaroven ale šťastný,že konečně uvidim Lauru-moji princeznu.
,,Fine jestli se ti nechce tak...."skočil mi Fin do řeči.,,Samozřejmě,že chce.Jsi dobry chlap Maxi.Uz dlouho jsem nepoznal někoho jako jsi ty a proto ti chci pomoct,Wendy bude kdyžtak na mobilu a u počítače,bude se koukat na kamery,takže nás uvidí.Na tady máš vysílačku."podal mi ji.
,,Dekuju.."odpověděl jsem jen..

Laura
Domluvili jsme se s Maxem ,ze dneska uteču.Nikdy jsem si nepředstavovala ,ze od nekuď budu muset utíkat.
Ale tak ráda jsem slyšela Maxe.Ale furt mě zajímá proč ten chlap chce Maxovi penize?Opravdu to nechapu.Vždyť Max je obyčejný kluk.Ale takovéhle otázky jsem prozatím nechala bejt a pripravovala jsem se na ten útěk.Fakt to zní divně.
Bála jsem se co se vůbec stane.Co když me zabijou ?Ne ,takhle nesmím přemýšlet.

Věčer 11:00 hodin

Laura
Přišel do pokoje Dave a s nim blonďatá hubenější žena.Nejspíš jeho matka o ,které mi říkal.
"Lauro,tohle je moje maminka.
Anastázie."pověděl mi.
"Ahh.Ano,rada vás poznavám."řekla jsem a podala jsem si s ni ruku.
"Taky vás ráda poznavám slečno Lauro."Řekla mi Davova máma a usmála se na mě.
Takže jsem měla pravdu je to Davova matka.
Bylo chvíli ticho ,ale Dave po chvilce prolomil to ticho.
"Je čas,už musíme jít.Max by už měl stát před vchodem za rohem."řekl a už jsme vycházeli ze dveří.
Ale najednou jsme všichni uslyšeli nějaké mužské hlasy.
"Kdo to je?"zeptala jsem se dost nervózně .
"Sakra,to asi budou bodyguardi otce.A je možné ze bude s nimi i otec.Urcite už ví ze jsi u mě .To všechno komplikuje."řekl nejistě.
"A co to znamená?"zeptala jsem se.
,,Že musíme pohnout."řekl.
,,Dobře."odpověděla jsem.
Šli jsme nejrychleji chodbou.Dave mě vzal za ruku,byla jsem za to rada,protože jsem se bála.Dave zašeptal:,,Neboj,vše bude v poradku."Já mu stiskla ruku jako "dobre".Běželi jsme co nejrychleji,Anastazie běžela před nami.Za sebou jsme slyšeli hlasy,,Stujte!!"Dave vyndal kartu,aby odemkl dveře.Venku za rohem čekalo auto byl to Max.

Nasedali jsme všichni do auta.
,,Maxi jed!!"zakricela jsem.V dálce jsem už jenom viděla jak všechny policie zatyka.A v duchu jsem si řekla DOKÁZALI jsme to.


Dalši díl je venku :)

Nový začátek v New YorkuKde žijí příběhy. Začni objevovat