Nový začátek v New Yorku

"Je tu?„NE"

Nevěděla jsem co mám dělat.Myslim si,že k němu pořád něco cítím..........už nevím.Přišla jsem domů,teta zrovna něco vařila.
"Ahoj beruško,tak jak bylo?Dala jsi tu výpověď?"ptala se hned teta.
"No vlastně já na to pak úplně zapomněla,ale už jsem ji malém dala....."motala jsem všechno dohromady.Teta na mě jenom koukala a asi nic nechapala.
"Takže si tam určitě potkala Maxe,že?"zeptala se.
"Nó vlastně jo a snažil se mi to všechno vysvetlit....."začala jsem.

O dvě hodiny později
Všechno jsem tete řekla a ona mi poradila ať tam letim.Ale je to správně?Umim si vůbec představit jaký má život?Ne,neumim.Ale co mám dělat?Takle se mi myšlenky motaly pořád dokola.Byla jsem už unavená.Ale chyběla mi neustále jeho přítomnost.
Najednou mě z myšlenek přerušila zpráva .Podívám se na mobil a ta zpráva je od Maxe :
Tak co už jses rozmyslela?Vím že si to potřebuješ promyslet,proto jsem ti nechal poslat do schránky obálku kde mas letenku.Takze se můžeš rozmyslet.Lauro miluju te 😗
Nad zprávou jsem si povzdychla a šla jsem se podívat do schránky jestli mi nelže.Vejdu ven a vezmu si klíče ,abych mohla odemknout schranku.Odemykam schránku a vidím tam letáky a hned vedle nich růžovou obálku .Vezmu ji do rukou a otevru ji a vytahnu z ni letenku první třídou.Ted jsem byla ještě víc zmatená.
Bylo teprve 7 večer,ale byla jsem hrozně unavená.Zitra si privstanu a ještě si to prosmyslim.Jak se rika "rano moudřejší večera".Pak jsem se ztratila do kralostvi snů....

Ráno
Probudila jsem dost odpočatá.Natahla jsem se pro mobil,abych se koukla kolik je hodin.Kdyz jsem se koukla,bylo.....bylo deset hodin!!!!Takze jestli budu chtít letět musím se rozhodnout tak do 15 minut.Udelala jsem si hygienu a oblékla se.A mezitím se porad rozhodovala:mám jet-nemám jet.Zase mi začala bolet hlava.
"Teto já nevím!!!Mam nebo ne?"zeptala jsem se.
"Udělej to co ti radi srdce."řekla jen teta.
"Dobre."odpověděla jsem.

Max
"Achjo už je 10:50 a ona nikde"rikam si pro sebe .
"Prosím pane můžete nastoupit do letadla za 10-15minut budeme odletat"řekla mi letuška a ukázala mi směr kam mám jit.
"Dobre.Dekuju"řekl jsem slušně ,ale i celkem naštvaně ,protože vím ,že Laura i přesto všechno mě má ještě pořád ráda.Teda doufám.
Nastupuju do letadla a sedam si na své sedadlo.Nikdo nebyl nikde ,protože letim první třídou a ještě k tomu soukromou.Jenom jsou tady se mnou dva chlapíci ,kteří mě "chrání".
Letuška ke mě přijde a řekne mi :"Prosím pane připoutejte se zachvili budeme vzletat."
"Dobre a neviděli jste tam někde nastupovat ještě nějakou holku?"zeptal jsem se.
"Ne."odpoví letuška.
"Skoda."odpovím smutným hlasem.
"Tak zas tak taková skoda snad ne ."odpoví mi známy hlas za mnou.
Otočím se.A spatřim ji......